Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux).
Každý, kdo sleduje zahraniční (a především americká) média, se zákonitě v posledních několika měsících musel setkat s termínem “fake news”. Jedná se falešné zprávy, jejichž cílem je šokujícím nebo jinak přitažlivým titulkem zaujmout čtenáře, který kliknutím přispěje ke “čtenosti” článku a pomůže tak autorovi získat peníze z reklamy umístěné na jeho dezinformačních stránkách. Tyto stránky často využívají design podobný reálným zpravodajským webům a nezřídka produkují obsah zaměřený na využití momentálních politických rozbrojů. Prezident Trump má v oblibě označovat termínem “fake news” prakticky každé médium, které s ním nesouhlasí, a tak dochází v poslední době k ředění závažnosti tohoto pojmu i praktiky. Proto je dobré vědět, jak se fake news šíří a jaká je motivace jejich autorů. K bližšímu seznámení s tímto fenoménem si například můžete přečíst hezký přehled, který zveřejnil The Telegraph...
…nebo si můžete zahrát Fake It To Make It, hru od Amandy Warner, která je volně přístupná a klade si za cíl informovat veřejnost o fake news. Jedná se o bezvadně fungující kousek softwaru s jasně srozumitelnými mechanismy a neurážlivým grafickým zpracováním. Na internetu tedy hra nikomu neškodí a může pomoci zabít 10 - 15 minut času průměrného prokrastinujícího psavce analýzy počítačové hry. Pokud si ale autorka klade za cíl vzdělávat veřejnost, myslím, že bude fér si položit otázku, jestli její hra nabízí větší vhled do situace než můj první odstavec, popř. několikasekundové vyhledání “What is fake news” v Googlu.
Fake It To Make It rozhodně neztrácí právo nazývat se hrou - mechanismy a základní cíle by zůstaly jasně čitelné i relativně zábavné, pokud by fenomén fake news byl zcela fiktivní. Ve vztahu k tématu je ale hra na můj vkus až příliš blízká pouhé ilustraci, místo jasného autorského stanoviska, jež by hráčům umožnilo hlubší vhled do problematiky.
Možná jsem pedant, ale u edukativních projektů se poměrně ostře dívám na to, jestli se zvolené médium dostatečně dobře promítá do obsahu a ospravedlňuje tak jeho využití. Dokumentární film, který by spočíval pouze v namíření kamery na přednášku, si podle mě nezaslouží označení “dokumentární film”, protože může být nahrazen onou přednáškou. Médium, jenž využíváme pro edukaci, by mělo přispívat k osvětlení tématu. Když film rezignuje na využití střihu a možnosti prokládat mluvené slovo dynamickými obrazy, zcela se vytrácí schopnost autora prezentovat informace jinak než ostatní. Z filmu se stává pouhý záznam.
Tady pro mě začíná moment, kdy místo, aby mě hra bavila a poučila o tématu, tak pouze vidím rozdíly mezi realitou a zobrazovanou herní skutečností. Znát svoje obecentsvo je při šíření falešných zpráv opravdu nutné, ale ne vždy se musí jednat o jednoduchý vztah, tak jak je prezentován ve Fake It To Make It. Sociální sítě mají tu “vynikající” vlastnost, že bez pevné moderace snadno sklouznou mimo téma a do politických či náboženských smíšek - klidně pod obrázkem štěněte. Velké množství opravdových clickbait článků nevyužívá jenom podbízení se konktrétním publikům, ale i naší přirozené potřebě vyjadřovat se ke zprávám, které považujeme za jednostranné bláboly.
Jak tedy Fake It To Make IT funguje? Warner zvolila žánr jednoduchého ekonomického simulátoru, v němž svými rozhodnutími ovlivňujete výši zisku. Na začátku si máte možnost zvolit rádce ze čtyř zpodobnění klasicky atraktivních mladých lidí, kteří se stanou vašimi rádci napříč celým procesem. Ti vám také budou postupně zadávat úkoly. Základní cíl spočívá v dosažení konkrétní částky, za níž si poté budete moci teoreticky koupit určitou věc (např. auto). Na tuto částku můžete dosáhnout několika způsoby. Vždy si vytvoříte stránku specializovanou na vydávání falešných zpráv. Dále pak záleží na vás, jestli se rozhodnete zprávy přebírat z jiných nepravdivých zdrojů nebo je budete vytvářet sami.
Samozřejmě, aby zprávy mohly vydělávat, musí se dostat ke čtenářům. K tomu si můžete vybírat a vytvářet profily na sociálních sítích a zapojovat se do nejrůznějších skupin. Čtenáři v jednotlivých skupinách ovšem reagují pouze na zprávy odpovídající jejich zájmům. S politikou u milovníků zvířat nepochodíte a naopak, ve skupině zaměřené na pomlouvání prezidenta, vám koťata kliky nepřinesou. Vizuálně je zpětná vazba od čtenářstva znázorněna jako komentáře vyskakující z počítačové obrazovky, připomínající sled tweetů.
K napravení této “chyby” ve hře, by bylo potřeba umožnit hráčům potýkat se s důsledky vlastní činnosti. Feedback od publika je ve Fake It To Make It stejně pomíjívý jako tweety v reálném životě. Falešné zprávy ale mohou lidi ovlivňovat, uzavírat do virtuálních rezonančních komor, radikalizovat je, otupovat schopnost vzájemné diskuze. Pokud by hráč mohl být konfrontován s výsledky své práce z dlouhodobějšího hlediska a existovala zde reálná hrozba nebezpečných důsledků zpráv, které jako hráč sdílíte, byl by satirický i lidský rozměr hry mnohem silnější. Inspiraci lze hledat v simulacích denní rutiny, jako Cart Life, Papers Please či This Is The Police, kde skrze zpodobnění jednoduchých ekonomických systémů dokáží autoři vyprávět příběh konkrétního lidského osudu.
Sklouzávám teď k nehezké praktice popisování jakési ideání hry, existující in potentia. Warner zpracovala svoje téma do funkční, hratelné podoby a není úplně fér jí vyčítat chybějící faktory, které pravděodobně do hry ani zahrnout nechtěla. Na druhou stranu, protože vím, co fake news jsou, tak mě její hra inspirovala mnohem víc ke kritice toho, co se ve hře nenachází.
Ve Fake It To Make IT se zhostíte role někoho, kdo je ochotný šířit potencionálně nebezepečné dezinoformativní zprávy, čistě za účelem rychlého zisku. Dá se tedy předpokládat, že morální kompas vašeho avatara postrádá ručičku i značení světových stran. To se ale o vlastní postavě/společnosti skrze hru nedozvíte. Nemám teď na mysli vytváření charakteru ve stylu západních RPG, ale spíše o chybějící charakterizaci ve výběru akcí. Ve hře jste uzavření do neustálého cyklu vypouštění falešných zpráv a z tohoto celkem originálního kruhu pekla vás nevysvobodí ani dosažení kýžené částky: hrát ve “volném režimu” můžete i po koupi auta. Hrajete esenci kapitalismu, nikoliv osobu, která se rozhodla využívat lží jako nástroje výdělku.
Fake It To Make It je skvělý nápad a zručné zpracování tématu, které hezky ilustruje mechanismy šíření falešných zpráv. Hlavní dojem, který ve mě hra zanechala je ale spíš zklamání, že tak výborný nápad nebyl dotažen do ještě lepší podoby. Což u hry distribuované zdarma za účelem poučení, zřejmě vypovídá negativně spíš o mně, než o Fake It To Make It.
Žádné komentáře:
Okomentovat