Fake it to make it

Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux).

Falešné zprávy aneb fake news již v dnešní době není žádné sprosté slovní spojení. Články z pochybných webů tváříc se seriózně jako profesionální žurnalistická práce se šíří skrz pochybné zpravodajské weby a sociální sítě nepředstavitelnou rychlostí. Toto dění reflektuje Amanda Warner ve své prohlížečové hře s příznačným názvem Fake it to make it.

Kontext

Amanda jakožto animátorka, ilustrátorka a designérka vytváří vesměs jednoduché hry, avšak které se snaží svým způsobem vzdělávat a přispívat tak k obecnému dobru. Jednou z nich je také Fake it to make it z roku 2017, kde její role spočívala v herním designu, UX/UI a samotném vývoji.

Hra je vytvořena pro webové prohlížeče i mobilní telefony (kde je však hůře optimalizovaná). Autorka již dříve vytvářela obdobný obsah pro prohlížeče a zdá se, že vývoj pro ně se jí zdá být nejpohodlnější. Navíc je hra vzhledem k jejímu edukativnímu rázu určena pro širokou veřejnost a zdarma volně šiřitelná, proto se zdá být platforma účinná a efektivní v tom, že hráči nemusí nic stahovat a mohou si ji spustit prakticky kdykoliv a kdekoliv.

Inspirací k vytvoření hry byli náctiletými Makedonci, kteří těžili z profitability šíření falešných zpráv, a to především během amerických voleb 2016 v době, kdy vrcholila tenze mezi Hillary Clinton a Donaldem Trumpem a jejich voliči. Mladým Makedoncům byli oba kandidáti lhostejní a takto jednali z čistě ekonomických důvodů. A americký trh byl strategicky zvolen na základě tiskové zprávy sociální sítě Facebook, z kterého bylo patrné, že americký uživatel má přibližně čtyřikrát vyšší hodnotu než jakýkoliv jiný. Jejich hlavním tématem byl Donald Trump, který přirozeně přitahuje pozornost ostatních svými kontroverzními výroky a tím pádem jeho potenciál k vydělání peněz byl největší.

Analýza a zpracování

Hra je určena pro jednoho hráče. Ten se pohybuje v určité platformě, ve které vykonává jednotlivé aktivity od monitoringu popularity a peněžního zhodnocení svých článků po samotné publikování. Na začátku si zvolí svou postavu a pomyslnou obtížnost, která je reprezentována materialistickými cíli fiktivního publicisty, tedy samotného hráče, a vybírá celkové rozhraní pro své čtenáře. Pěknou atmosféru navozuje uklidňující hudba v pozadí.

Ihned po vstupu do hry k hráči promlouvá samotná postava, kterou si vybral a kterou můžeme považovat za jeho alter-ego. Ta nám předhazuje malé cíle, které bychom měli splnit, a připomíná tím tutoriál. Její role je však vesměs jiná, a tou je nás informovat. Povídá o tom, jaký krok udělat, jaké to pro nás a naše čtenáře má důsledky a čeho se případně vyvarovat. Takových cílů je celkem 12, jako ilustrativní příklad mohu uvést úkol „Sdílej článek, který v lidech vzbuzuje strach“. Cíl je doplněn informativní složkou, v tomto případě říká, že šťastné reakce nevyvolávají pocit, že by článek měli sdílet. Články vyvolávající strach navozují urgenci ke sdílení, a čím více sdílení máme, tím více peněz vyděláme. Fiktivní platforma je tak s pomocí postavičky jednoduchá a vcelku intuitivní na používání.

Simulace se modelově dotýká problematiky sociálních sítí. Články, prostředníci, skrz které články propagujeme, a skupiny jsou propojeny s různobarevnými štítky s klíčovými slovy, které poukazují, jakého tématu se týkají a k jaké politické straně tíhne. Klíčová slova tak připomínají SEO, které se v dnešní době běžně používá, aby lidé byli schopni jednodušeji najít obsah, na což je také ve hře poukázáno. Velkou událostí je chvíle, kdy skrz skupinu na sociální síti sdílíte svůj článek.  Vidíte míru engagementu a v případě úspěchu napodobuje přehnané reakce lidí. Nakonec dostane hráč shrnutí o tom, jak si jeho konkrétní článek vedl.

Během plnění cílů se k nám dostávají v malém měřítku zprávy o tom, jaké náš článek vyvolal reakce a hra se úspěšně ukončí ve chvíli, kdy jsme si vydělali dost na náš hlavní cíl. Poté jsme buď přesměrování na stránku s doplňujícími informaci o hře, nebo můžeme pokračovat ve hraní.

Interpretace

Hra nám dodává pocit, že vše co děláme, není nějak morálně či eticky špatné. Jediné, co potřebujeme, je si vydělat. S tím také korespondují nabízené cíle, které jsou vskutku banální – hudební náčiní, zaplatit první nájem nebo si koupit ojeté auto. Do toho hraje pozitivně laděná hudba a avatár, který k nám promlouvá, vše bere na lehkou váhu.

Dále poukazuje na to, jak jednoduše, jedním tlačítkem sdílet, můžeme ovlivnit mínění masy lidí. Ve chvíli, kdy článek sdílíme, vidíme reakce množství lidí, a jak moc jsou ochotni zprávu šířit dále. Ovládání a interface jsou uživatelsky více než přijatelné a skrz jakýsi analytický nástroj rovnou vidíme čísla, která ukazují, kolik naše články vydělaly, kolik lidí je vidělo apod.

Odehrává se v reálném čase, který se však projevuje v menší míře, a tedy v měsíčních platbách za webhosting a v aktuálně populárních tématech. Protože I fiktivní novinář by měl sledovat, co rezonuje s lidmi a tím přizpůsobit svůj obsah.

Závěr

Autorka se snažila přimět hráče, aby se předtím, než přečtou nějakou zprávu, použili své kritické myšlení a zamysleli se, zda je skutečně pravdivá a zda nám skutečně stojí za to, abychom ji sdíleli svému okruhu přátel na sociálních sítích. Formu zvolila jednoduchou a ve velké míře edukativní, abychom se mohli podívat do mysli skutečného šiřitele falešných zpráv. Poselství je však patrné jen na úplném začátku a úplné konci hry, můžeme tak jen doufat, že touto hrou nevytvořila jen více pisatelů fake news.