Fake It To Make It — Nikdo nám nediktuje, o čem smíme lhát

Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux).

Browserová hra Fake It To Make It je satirickou reakcí vývojářky Amandy Warner na aktuální fenomén lživých internetových zpravodajských webů, které získaly mezinárodní pozornost v souvislosti s loňskou prezidentskou kampaní ve Spojených státech. Poněkud úsměvný cíl hry, a to sice našetření $200 na kapelní vybavení, je inspirován pravdivým příběhem makedonských mladistvých. Ti si totiž na svůj koníček přivydělali psaním a šířením falešných článků, které si hrály s emocemi amerických voličů.

Do momentálního trendu job simulátorů se v roce 2017 zařadila i prohlížečová hra, která si za název zvolila známou frázi „Fake It To Make It”, tedy „předstírej, dokud to nevyjde”. Narozdíl od negativní povahy hry je ale jejím záměrem hráče vzdělat o tématu fake news, pomoci mu porozumět procesu tvorby, šíření i emočního lazení falešných zpráv tak, aby v budoucnu ke všem informacím přistupoval se zdravým skepticismem.

Hra je pro jednoho hráče. Kromě prvotního nastavení hry se vše odehrává na palubní desce, ze které můžeme ovládat naše falešné zpravodajské weby. Každá stránka má několik tabulek, ve kterých provádíme činnosti potřebné pro naplnění našeho cíle, a to sice vydělání dostatku peněz na pořízení hudebního vybavení pro naši kapelu, ojetého auta nebo zaplacení zálohy nového bytu. Na ty se snažíme vydělat psaním, kopírováním a sdílením článků, u kterých nezáleží na jejich pravdivosti, ale schopnosti otřást světem sociálních sítí, a profitovat tak pomocí reklam umístěných na našich doménách.

Hra je z vizuálního hlediska přímočará, nad jednoduchou grafikou převažuje text. Pozitivní hudební doprovod vytvořil Robbie Dooley. K hraní postačí obyčejná klávesnice a samozřejmě myš, kterou se ovládá převážná většina procesů. Podle slov autorky i přes zjednodušený pohled na věc hra vystihuje problematiku tématu.

Herní mechaniky a dynamika

Na začátku hry je možné zvolit si cíl, tedy částku peněz, jakou potřebujeme našetřit. Tímto si volíme obtížnost hry a délku času, kterou potřebujeme k dohrání. Dále si musíme vytvořit první zpravodajský web, přičemž máme několik možností k investici našeho omezeného počátečního rozpočtu 50 dollarů. Zde se poprvé setkáváme se systémem kredibility stránky. Tu ovlivňuje jak název domény, tak vzhled stránky. Vlastnění placené domény nám propůjčuje více kredibility než vlastnění subdomény s hostingem zdarma, jelikož se zdá být „profesionálnější”. Stejně tak je to se vzhledem — lépe vypadající kompozice stránek se rovná větší kredibilitě. Kredibilita je jedním z několika faktorů, které určují potenciál sdílení článku na sociálních sítích. Hráč si vzhledem ke startovnímu kapitálu však nemůže dovolit hned ty nejlepší možnosti, a tak musí zvážit, zdali se mu investice vyplatí. Nakonec je ještě možné vybrat si způsob zpeněžení webu, ale zde je momentálně možné vybrat si pouze reklamy na stránkách. Na alternativách autorka pracuje.

Poté už jsme uvrhnuti do světa alternativních médií s cílem vydělat kýžené peníze. Abychom měli z čeho profitovat, nejdříve musíme články vyfabrikovat či zkopírovat z jiných stránek. Hlavní rozdíl mezi těmito akcemi je čas, který nad nimi strávíme, a také možnost přizpůsobitelnosti článku. Čas plyne po dobu našeho hraní a říká nám, kdy budeme muset zaplatit měsíční poplatky za hosting. Přizpůsobitelnost článků je poněkud složitější. Ta totiž přináší systém štítků, tedy jakýchsi označení povahy článku a cílových skupin, na které článek míří. Cílové skupiny jsou tři — oranžoví a fialoví, jejichž názory jsou protichůdné, a nestraníci. Přizpůsobitelnost také zavádí stupnice věrohodnosti a dramatu jednotlivých textů. Obě tyto proměnné ovlivňují míru, jakou bude zveřejněný článek sdílen, a tedy potenciální výdělek. Přizpůsobovat článek můžeme ale pouze v tom případě, že ho vytváříme sami. Zároveň můžeme článek pojmenovat jak chceme, přičemž psaní velkými písmeny článků také přidává na dramatu. Jestliže článek kopírujeme, jsou tyto hodnoty dané předem, a není možné je změnit.

Poslední krok je rozšířit falešné zprávy na sociální síť. K tomu využíváme zakoupené profily uživatelů sociální sítě, které mají rovněž své ukazatele potenciálu. Každý profil se liší v ceně, v počtu přátel, v kredibilitě a v politické vyhrazenosti jeho majitele. Dále je každý uživatel členem některých skupin uvnitř dané sociální sítě. Skupiny mají rovněž určité počty členů a svou tématickou a stranickou orientaci.

Abychom tedy zajistili, že náš článek bude generovat peníze, musíme výše zmíněné faktory zkombinovat tak, aby byly co nejvíce relevantní. K tomu nám pomáhá i přehled, který nám ukazuje, jaká témata jsou u jakých skupin momentálně populární, a články o nich mají tedy větší šanci na to být virální. Úspěšný článek tedy vypadá takto: zabývá se populárním tématem, je názorově vyhraněný, má vysokou věrohodnost i drama a je sdílen v relevantní skupině.

I když jsou v postranní liště hráči zobrazovány rozličné vedlejší úkoly, může se rozhodnout je kromě několika prvních, které postupně odemykají základní funkce, ignorovat, a soustředit se pouze na vydělávání peněz. Když hráč vydělá zvolenou částku, hra mu nabídne více informací o problematice falešného zpravodajství. Ve hře však může pokračovat a vydělávat do nekonečna.

Hra Fake It To Make It poskytuje náhled do nekalých praktik „alternativních” zpravodajů a ukazuje hráčům, jak jednoduchá může manipulace mas být. Hráč má možnost si na zjednodušeném příkladu vyzkoušet, jak se falešné zprávy vytváří, odkud se berou a jak se tlačí do povědomí voličů. Mimo prostředí hry se s dezinformacemi autorka snaží bojovat i tím, že v popisu hry doporučuje postupy a odkazuje na několik nástrojů, které nám při identifikaci fake news mohou pomoci.