Autorkou Fake It To Make It je nezávislá americká vývojářka Amanda Warner. Jedná se o hru pro jednoho hráče zdarma dostupnou přes stránky fakeittomakeitgame.com, hraní probíhá přímo v prohlížeči bez nutnosti jakéhokoliv registrování. Žánrově se jedná o strategickou hru určenou pro širokou cílovou skupinu uživatelů sociálních sítí.
Fake It To Make It se zabývá tématem fake news, tedy falešných nebo napůl pravdivých zpráv, které do světa vypouštějí pochybné a netransparentní weby. Tyto zprávy se nejčastěji zaměřují na aktuální politická témata, což jim umožňuje cílit na početné skupiny uživatelů především na sociálních sítích, kteří nejen že často nejsou schopni fake news poznat, ale také je šíří mezi další uživatele. Konkrétní inspirací pro stvoření Fake It To Make It byl podle autorky případ skupiny makedonských teenagerů, kteří využili zájmu o loňské prezidentské volby v Americe k vytvoření webů, na které umisťovali silně protrumpovský obsah. Díky velkému počtu návštěv uživatelů z USA se této skupině podařilo vydělat tisíce dolarů pouze zveřejňováním úmyslně nepřesných nebo zcela smyšlených článků.
Ve Fake It To Make It dostává hráč možnost stvořit si vlastní továrnu na fake news. Hned po výběru charakteru a určení dlouhodobých finančních cílů (například vydělat 200 dolarů) přijde na řadu založení prvního webu. Na něj hráč zprvu umisťuje zkopírované články z cizích stránek, po splnění několika úvodních úkolů se odemkne také možnost vytvářet vlastní texty. Základní úkon, který tvoří většinu herní doby, se skládá ze dvou částí: nejprve se zkopíruje/vytvoří článek s dostatečně lákavým obsahem a poté se pomocí koupených profilů na sociálních sítích umisťuje do tématicky odpovídajících skupin, kde na něj následně reagují uživatelé a sdíleními či prokliky generují hráči, jakožto vlastníkovi stránky, finanční zisk.
Důležitou součástí hratelnosti je strategická práce s tématy článků. Svět Fake It To Make It obsahuje hrubě načrtnutou politickou scénu, kterou tvoří dvě strany (Orange Party a Blue Party), konkrétní senátoři a prezident. K tomu společností rezonují témata jako migrace, konspirační teorie nebo policejní brutalita. Hráč tak má na výběr množství způsobů, jak vytvořit článek, který vyvolá dostatečný ohlas a přinese zisk. Každá komunita, ve hře reprezentována skupinou na sociálních sítích, bude trochu jinak reagovat na určitý obsah a klíčem k úspěchu je tak přizpůsobovat články tomu, co chtějí daní čtenáři číst.
S postupujícím časem získává hráč více možností, jak rozšiřovat své portfolio na výrobu fake news. Může zakládat nové weby, lépe cílit na jednotlivé skupiny, získávat vlivnější profily na sociálních sítích nebo reagovat na aktuální témata, která zrovna hýbou společností. To vše s cílem dosáhnout co největšího zisku a splnit tak finanční cíle, které si hráč stanovil před založením prvního webu.
Uživatelské rozhraní je zpracováno poměrně jednoduše, s důrazem na přehlednost. Každý web lze vnímat jako samostatnou složku, která obsahuje programy na vytváření a šíření článků. Kromě tabulek, které ukazují současný úkol a témata, která jsou zrovna aktuální, je k dispozici také kalendář (který nemá žádný praktický význam, funguje pouze jako ukazatel uplynulého času), peněženka, v níž má hráč prostředky na utrácení, a procentuální ukazatel toho, kolik má hráč splněno k dosažení vybraného dlouhodobého cíle.
Po grafické stránce se hra snaží co nejvíce odpovídat reálným prostředkům, které tvůrci fake news využívají. Nástroje na spravování jednotlivých hráčem vlastněných webů připomínají uživatelské rozhraní WordPressu, každý článek má vlastní SEO tagy a podobné si jsou i sociální sítě, odkazující na Facebook a Twitter.
Hra samotná komunikuje s uživatelem pomocí textových tabulek, které všechny spojuje obrázek osoby rádce, kterého si hráč vybral při zakládání svého profilu. Na výběr jsou čtyři různé osoby, dvě muži a dvě ženy, všichni ale mají společné znaky v tom, že jde o mladé lidi, podle vzezření pravděpodobně vysokoškolské studenty. Autorka tím podle všeho odkazuje na zmiňovaný případ z Makedonie, ve kterém tvořili jádro celé skupiny právě mladí studenti.
Kromě toho, že rádce hráči poskytuje zadání jednotlivých úkolů, slouží jeho osoba také k vysvětlování herních mechanik a nápovědě, pokud se uživateli nedaří splnit to, co po něm hra zrovna vyžaduje. Tato mechanika je ještě posílena tím, že pokud hráči v určité chvíli dojdou finanční prostředky, je to právě rádce, kdo mu (na úrok) půjčí další peníze. Častá interakce s rádcem vytváří dojem, že je hráč součástí něčeho většího, respektive že nad ním někdo drží ochrannou ruku.
Hráčova míry svobody je do jisté míry omezena tím, že mu jsou průběžně zadávány úkoly, jejichž splnění je potřeba k odemčení nových mechanik, a tak při budování svého webového impéria postupuje podle určité předem dané šablony. To je ale vyváženo faktem, že si hráč může každou nově založenou stránku pojmenovat, přičemž to stejné platí také pro jednotlivé (nezkopírované) články. Hra tím uživateli umožňuje více se vžít do role tvůrce fake news, protože právě nadpisy jsou klíčovou částí těchto článků a hráč si tím, že je sám vytváří, buduje k jednotlivým článkům či webům silnější vazbu, než kdyby tento obsah generovala samotná hra. Paradoxní je, že i když názvy článků nemohou mít na hráčův úspěch žádný vliv, představují jednu z nejzábavnějších herních mechanik, u které může uživatel strávit hodně času.
Fake It To Make It neobsahuje žádná konkrétní jména odkazující na reálný svět, je ale plné drobných odkazů na současnou situaci. Ať už jde o systém dvou politických stran, názvy facebookových skupin nebo aktuální témata, vše je poměrně jasně identifikovatelné a spojitelné s realitou, především s tou v USA. O něco lépe ukryté jsou odkazy autorky na zmiňovanou kauzu makedonských studentů. Kromě již rozebíraných rádců hra na tento případ ukazuje například hned v úvodu, když si hráč vybírá finanční cíl. Všechny tři možnosti (vybavení pro hudební skupinu, záloha na první byt a ojeté auto) představují typ věcí, které by si mohl pořídit vysokoškolský student, který vydělal velké peníze. Byt i auto jsou poměrně jasné volby, třetí možnost autorka podle všeho čerpala přímo z vyjádření konkrétních osob – jeden z makedonských studentů totiž v rozhovoru prohlásil, že si nemůže dovolit hudební vybavení, které potřebuje.
Motiv, který stál za vytvořením Fake It To Make It, je poměrně jasný – ukázat, jak funguje vytváření a šíření fake news. Hra funguje spíše jako simulátor tohoto odvětví, nesnaží se hráče na každém kroku přesvědčovat, že fake news jsou špatné, přestože se dá očekávat, že uživatel k tomuto závěru dojde na základě toho, že úmyslně dává do článků lživé informace, cynicky pracuje s lidskými emocemi a v pozdějším stádiu hry také na své weby umisťuje malware či shromažďuje osobní informace o návštěvnících. Primárně se ale hra soustředí na vyobrazení procesu, který stojí za produkováním fake news obsahu. Je nutné brát v potaz fakt, že autorka při vytváření hry vycházela z veřejně dostupných informací o tvůrcích fake news. Fake It To Make It tak nelze brát jako stoprocentní simulaci reality, ale spíše jako zjednodušený nákres toho, jak toto odvětví asi funguje.
Součástí hry je sekce „About“, ve které Amanda Warner vysvětluje záměr, který stál za vytvořením Fake It To Make It. Podle ní má hra ukázat, jak a proč jsou vytvářeny a distribuovány fake news, a přispět tak k tomu, že hráči budou v budoucnu více obezřetní při setkání s pochybnými informačními zdroji a ideálně budou také schopni poučit o této problematice své okolí, čímž tak v důsledku snad přispějí k zastavení nebo alespoň zmírnění produkce fake news.
Žádné komentáře:
Okomentovat