úterý 2. května 2017

Fake It To Make It - Jak si vydělávat šířením fake news

O hře obecně
Fake It To Make It je herní simulátor ve webovém prohlížeči, který hráče staví do role člověka, který si chce pomocí šíření tzn. fake news nebo také dezinformací či falešných zpráv začít vydělávat peníze. Hra reaguje na velmi aktuální téma, které ve světě rezonuje zejména díky nedávným prezidentským volbám v USA. Spekuluje se totiž, že sdílení fake news na sociálních sítích a jejich obsah mohl zásadním způsobem ovlivnit výsledky proběhlých voleb. Hra je konkrétně inspirována kauzou několika makedonských teenagerů, kteří se rozhodli v průběhu voleb založit desítky domén a jejich prostřednictvím šířit stovky článků se smyšleným obsahem. Vše za účelem zisku. 
Celý princip tohoto pochybného získávání peněz funguje na jednoduchém principu: majitelé webové stránky jsou placeni za zobrazování reklamy na jejich portálu. Čím větší traffic (návštěvnost) takového webu je, tím větší zisk z reklamy může těžit. Logicky vyvstává otázka, jakým způsobem můžete přilákat na svůj web čtenáře? Velmi zjednodušeně můžeme říct, že si prostě vymyslíte šokující zprávy, které jsou zároveň alespoň trochu uvěřitelné a pomocí vhodných skupin na sociálních sítích nalákáte lidi na svůj web. Přesně na tomto principu je založena hra Fake It To Make It. 

Průběh hry

Hra začíná vytvořením osobního profilu. Není náhodou, že při volbě svého avatara si můžete vybrat ze 4 mladých lidí. Po zadání jména je nutné zvolit věc na kterou si chcete vydělat (hudební vybavení pro kapelu, vklad na byt nebo auto). Všechny uvedené věci jsou klasickým příkladem toho, na co si mladí lidé střádají peníze. Hra tak již v počáteční fázi, podle mého názoru, poukazuje na zmíněnou kauzu makedonských teenagerů a domnívám se, že je i koncipována tak, aby nejvíce působila na hráče mladého věku. 
V následujícím kroku je nám zpřístupněno herní rozhraní, které připomíná nástroje na správu webu nebo jinou obdobnou platformu. V tomto rozhraní se následně odehrává celá simulace. Hráč zde vytváří nové weby na které nahrává fiktivní články. Podle obsahu fiktivních článků je následně umísťuje do zájmových skupin na sociálních sítích s cílem přilákat co největší pozornost (vše se samozřejmě stále odehrává v herní platformě, nic reálně mimo hru neumisťujete).

Následně už jen ve zrychleném herním čase (jeden kalendářní den ve hře odpovídá přibližně 28 sekundám v reálném čase) sleduje reakce lidí. Čím větší pozornost hráč s články vyvolá, tím vyšší návštěvnosti stránek docílí a v konečném důsledku tak generuje zisk peněz. Hrou nás provází tutoriál (k tomu ještě později), který poskytuje základní informace a zadává sérii úkolů. Po dosažení finančního cíle, který jsme si na začátku zvolili, vyskočí informační okno, které hráči umožní přenést se do informační sekce, kde si může přečíst více informací o problematice fake news a celé hře.

Vytváření a umisťování článků
Podstata hry je postavená na vytváření fake news (v češtině bychom asi mohli říci dezinformací nebo nepravdivých zpráv). Ty můžeme buď kopírovat z dostupné databáze nebo je sami vytvářet. Při vytváření musíme nejdříve zvolit určité základní téma (např. spojené se zdravím, politikou atd.) Následně je nutné dbát na dva elementy: uvěřitelnost a dramatičnost. Čím uvěřitelnější a dramatičtější články jsou, tím větší mají „virální potenciál“. Ve hře máme řadu nástrojů jak toho docílit. Stačí si vybrat ze seznamu technik, které se běžně využívají při vytváření fake news v reálném světě. Můžeme například citovat neexistující lidi (pro lepší uvěřitelnost) nebo obviňovat bohaté lidi (pro vyšší dramatičnost). Na hráči je, aby zvážil jaké nástroje ovlivňování se hodí pro jaké téma. Domnívám se, že tato herní mechanika je ve Fake It To Make It jedna z nejlepších. Hráče totiž donutí zamyslet se v jakém kontextu se manipulační techniky (můžeme říci také argumentační fauly) využívají a potencionálně ho tak učí, jak je v reálném životě rozeznávat.
Dokončené články hráč následně umístí do určité skupiny na sociálních sítích. Opět musí zvážit, jaké téma se hodí do jaké skupiny. Zde pro změnu autorka hry Amanda Warner velmi trefně poukazuje na existenci sociálních bublin, v kterých se pohybujeme (schválně si zkuste zjistit tu svou).

Herní tutoriál
Zajímavý herní prvek je také tutoriál, který nás pomyslně vede za ruku v průběhu simulace. Úmyslně má tak trochu vyšinutou morálku, takže vás například pochválí, když se vám článkem podaří vyvolat vlnu paniky (strachu), případně hněvu. Právě tyto emoce jsou pro vás nejziskovější, protože přináší nejvyšší čtenost článků. Jediným elementem úspěchu pro tutoriál je ziskovost, které se snažíte dosáhnout. Díky jeho přítomnosti si ale také nemusíme připadat tak špatně, kvůli tomu co děláme (pořád totiž máme nějaký úkol, který nám zadal) a zbavuje hráče částečně odpovědnosti. Domnívám se, že je jeho existence pro začínajícího hráče naprosto klíčová nejen proto, že ho informuje o herních mechanikách, ale i kvůli tomu, aby ospravedlnil hráčovo konání. O to silněji proto následně působí, když se po určité době tutoriál vypne a hráčovi se zobrazí ona sekce informace o dezinformacích: „Přece byste nechtěli naletět na to, co jste teď sami dělali – přečtěte si něco o fake news.“ Velmi by mě zajímalo, jak velké procento lidí po této fázi pokračuje dále ve hře. Řekl bych, že téměř nikdo.

Cíl hry
Amanda Warner si vytvořením hry dala za cíl upozornit na problematiku šíření fake news a poukázat na to, jak obyčejní uživatelé internetu mohou lehce skočit na vyfabulované zprávy, které vznikají jen za účelem přivést lidi na web a vydělávat na reklamě. Sekce s informacemi o hře je věnována nejen vysvětlení problematiky obecně a zdůvodnění vzniku hry, ale také zde můžeme najít určitý základní manuál, jak fake news rozpoznávat. 
Dopad hry na jejího hráče se pravděpodobně liší v závislosti na jeho určité předchozí mediální vzdělanosti. Pro člověka bez základní mediální znalosti může být velmi přínosnou už jen tím, že poukáže na samotnou existenci fake news. Osobně jsem měl na Facebooku v přátelích jednu Američanku, která během amerických voleb průběžně sdílela (z mého pohledu) naprosto neuvěřitelné a obviňující zprávy o tom, jak kandidátka Hillary Clintonová financuje teroristy, má na svědomí kde jaké spiknutí a tak dále. Důvěryhodnost těchto článků byla samozřejmě velmi pochybná, ale zmíněná Američanka jim bezmezně věřila (podobně jako miliony dalších). Možná tušila, že ne vše co je na internetu musí být pravda, ale ještě nedospěla do fáze, aby si to samé uvědomila o sociálních sítích a článcích, které na nich kolují. Proto věřím, že pro někoho takového může být hra opravdu revoluční.

Pro lidi, kteří se touto problematikou lehce zaobírají nebo jsou mediálně znalejší je hra příjemným připomenutím kruté reality a může dobře posloužit jako trénink k efektivnímu rozpoznávání zpráv, kterými jsme dnes a denně zavaleni.

Kritika
Ačkoliv má hra jistě svá pozitiva, je také potřeba se na ní podívat kritičtějším pohledem.
V první řadě může být Fake It To Make It poměrně oprávněně nařčeno z toho, že nabádá lidi k tomu, aby se šířením fake news začali přivydělávat. Domnívám se, že u určité skupiny lidí (zejména právě mladých) je skutečně možnost, že by k něčemu takovému mohlo dojít. V realitě je ale naštěstí celý proces šíření fake news mnohem složitější a věřím, že většina z lidí co se o něco podobného pokusí své snahy brzy zanechá. Nehledě na to je ale při využívání Fake It To Make It jako edukativního nástroje více než vhodné dodat adekvátní odborný výklad k dané problematice. Předpokládám, že autorka hry také počítá s tím, že u naprosté většiny lidí se při hraní simulátoru začne „vzpouzet“ morálka. Snad jen málokdo se dokáže radovat z šíření strachu či hněvu (nepočítám-li početnou internetovou komunitu trollů).
Druhý prvek, který mně osobně u hry chybí, je politická (chcete-li ideologická) rovina šíření fake news. Spravování dezinformačních webů může být samozřejmě dobrý byznys (viz. aféra s Makedonci), ale druhý nosný pilíř jejich existence může být šíření určitého pohledu na svět či případně podkopávání nějakého politického systému. Hra v edukační části upozorňuje na to, že bychom se měli ptát z jakých zdrojů informace proudí, komu prospívají atd., ale v herních mechanikách se tento prvek nijak příliš neobjevuje. Ano, existuje zde sice element dvou fiktivních politických stran a vytvořením webu s jednostranným zaměřením dosáhneme většího vlivu, ale opět jen za účelem zisku. Věřím, že by si hra zasloužila ještě jednu proměnnou a sice měření ideologického vlivu . Hráč sice může určitým způsobem pracovat s tématy fake news a jejich dopadem, ale myslím si, že by si tento prvek zasloužil více pozornosti. Zjednodušeně bychom tak mohli pozorovat, jak šířením fake news ovlivňujeme politické prostředí. Hráč by si tak mohl více uvědomit, že ve hře nejsou jen peníze, ale také mocenské vlivy.


Kontext hry a českého prostředí
Tady bych si dovolil jen velmi lehce odskočit a zasadit hru do českého prostředí. Domnívám se, že v České republice je téma dezinformací velmi aktuální a s blížícími se volbami tomu nebude jinak. Jestli jste si mysleli, že „jen ti hloupí Američané“ mohou skočit na fake news, tak byste mohli být nemile překvapeni. V celkovém počtu sdílených zpráv na českém Facebooku totiž převládají fake news nad těmi pravdivými. Společně s dezinformačními kanály na Youtube a jiných platformách, mohou mít fake news opravdu nemalý dopad. Naučit se je tedy rozeznávat, například za pomoci her, není vůbec na škodu.

Kontext hry a internetové reklamy
Fake It to Make It sice dává hodně důraz na zisk, ale už se příliš nezabývá tím, od koho vlastně peníze dostanete. V tomto případě se jedná o finance od inzerentů v tzn. obsahových sítích (bannery, které vidí uživatel webu po stranách apod.). Hra mimoděk poukazuje na další velké téma, tentokrát z prostředí online marketingu, a sice kam je vhodné na internet reklamu umisťovat a kam ne. Někteří inzerenti k problematice přistupují zodpovědně a na webech s fake news reklamu neumisťují (je pro ně poměrně velmi snadné zjistit, na jakých webech se jejich reklama zobrazuje a případně některé weby zakázat), ale stále mnoho inzerentů tuto problematiku příliš neřeší (ať už z nevědomosti nebo nezájmu). Do budoucna však můžeme očekávat velkou debatu o této problematice a pravděpodobně i například samotný Google či Facebook podniknou kroky proti šíření fake news a umisťování reklamy na s nimi spojené weby. V takovém případě se bude pro změnu řešit, kde je hranice a zda se nejedná o cenzuru.

Závěr
Fake it till you make it je dobře promyšlený, někdy možná příliš zjednodušující simulátor, který svou nosnou myšlenku předá hráči poměrně rychle a po pár splněných úkolech přestává být z herního hlediska příliš zajímavý. Podstatou ovšem je, že výstižným způsobem shrnuje základní principy fake news a snaží se hráče zajímavou formou edukovat. Samotný název hry: Fake it To Make It vychází z fráze fake it till you make it, který představuje proces kdy si na něco hrajeme do doby než se to stane skutečností nebo dokud nám někdo neuvěří, že je to skutečnost (jeden z výkladů). Doufejme, že v tom nebudou weby spojené s fake news úspěšné a že se veřejnosti bude lépe dařit rozeznávat co jsou pravdivé a co vymyšlené zprávy. Možná i díky počinům, jako je tato hra.

Hlavní designér: Amanda Warner
Rok a místo vydání: 2017, USA
Platforma: Webový vyhledávač
Žánr: simulátor




středa 26. dubna 2017

Fake It To Make It: Šíření hoaxů je dobrý byznys


Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux)

Vydělat si na nové auto? Existuje poměrně snadný způsob, jak potřebné částky dosáhnout z pohodlí domova. Informace jsou ropa 21. století. Jejich získání je ale podstatně jednodušší. Netřeba být šejkem s nejlukrativnějšími pozemky pod sluncem, stačí připojení k internetu. Není to ale tak prosté, trh s nimi je přesycený, a pokud se chce prosadit někdo s omezenými prostředky, musí se často uchýlit k poněkud alternativnějším cestám. Takovou nejčastější je senzace na úkor pravdy. A právě o tom je tato hra.

Fake It To Make It je vcelku jednoduchá prohlížečová hra, jenž staví svého hráče před zcela jasný úkol. Vydělat si šířením vymyšlených zpráv určitou částku představující splnění konkrétního cíle (jako třeba právě ušetřit si na nové auto). Hráč postupně posílá do světa falešné zprávy a na základě toho, jak velkou vzbudí pozornost, vydělává peníze.

Každá zpráva má dvě základní složky – důvěryhodnost a drama. Hráč se snaží vytvořit ideální poměr mezi nimi. K tomu má při tvorbě falešných zpráv k dispozici celou řadu různých nástrojů. Drama je vcelku jednoduché. To lze do značné míry rozdmýchat už jen samotným podáním zprávy týkající se populárního tématu. A samozřejmě jej lze i velmi snadno podpořit. S důvěryhodností je to podobné. I tu lze posílit za pomoci celé škály různých nástrojů zahrnující například i citace smyšlených osob nebo z kontextu vytrhnutá fakta.

Ve chvíli, kdy je zpráva dopsaná, umístí se na web a následně se na ní upozorní ve skupině na sociální síti. Zobrazení začnou naskakovat a hráč může sledovat nástin různých reakcí, které se zprávou podařilo vyvolat. Postupně se během hry otevírají hráči různé další možnosti jako je tvorba profi designu značně ovlivňující celkovou důvěryhodnost webu, správa více webů nebo nákup dalších profilů na sociálních sítích otevírajících přístup k jiným skupinám. Sem tam se stane, že je po chvíli některá z falešných zpráv vyvrácena. To u ní sice způsobí krátký boom nárůstu počtu zobrazení, následně se to ale negativně podepíše na důvěryhodnosti kanálů, jimiž byla šířena.

Zajímavé je a za zmínku rozhodně stojí zpracování politicky bipolární společnosti, jemuž za model posloužily samozřejmě Spojené státy. Ve hře jsou dvě hlavní politické strany – oranžová a fialová – a každá z nich má své hlavní představitele a své příznivce i odpůrce. Lze tedy například velmi snadno cílit své posty s odkazy na články na sociálních sítích zaměřené proti jedné straně tak, aby se k nim dostalo co možná nejvíce příznivců strany druhé. A vlastně celkově je díky tomu velmi snadné vyprofilovat si jednotlivé weby do souladu s ideologií jedné či druhé strany, jejíž sympatizanti jí poté budou rádi navštěvovat, aby se mohli znechucovat nad špinavostmi těch druhých.

Hra kriticky reaguje na to, jak výnosný se z šíření fake news a hoaxů stal v poslední době byznys. Činí to však vcelku nápaditě a vtipně a hráči to předkládá jako něco, na čem není vlastně vůbec nic nemorálního či jinak špatného. Něčím se člověk koneckonců živit musí a pravdou je, že přikrášlením toho, jakou si prezident užil za státní peníze dovolenou, se přece ničí život neohrožuje.

Sama autorka tvrdí, že smyslem hry samozřejmě není naučit hráče, jak by si mohl vytvořit solidní živobytí z šíření fake news. Postupy něčeho takového jsou koneckonců už dávno dobře zpracovány v rámci jiných zdrojů a pokud si někdo chce web k šíření fake news vytvořit, má k takovým zdrojům přístup. A byť přiznává, že si je vědoma, že by její hra mohla někoho k něčemu podobnému inspirovat, věří, že možný pozitivní důsledek v podobě donucení hráče ke troše toho skepticismu při přijímání informací z pochybných zdrojů, to riziko dokonale vyváží. (Fake It To Make It. Fake It To Make It [online]. Dostupné z: https://www.fakeittomakeitgame.com/about)

Smyslem hry tedy vyloženě není pomyslné „kritické zrcadlo“ společnosti nastavit. Spíše jde o to přimět hráče k tomu nad tématem se na chvíli zamyslet.

Fake It To Make It

Tato hra nabízí možnost vyzkoušet si, jaké to je vytvářet si internetový byznys založený na předávání co možná nejvíc šokujících a kontroverzních zpráv za účelem vydělávání peněz za splnění jednoho z vašeho přání, například koupi ojetého auta.

 Na začátku si musíte vytvořit vaše webové stránky, které by však, pro váš vlastní zájem, měly vypadat co nejdůvěryhodněji, proto si můžete koupit některé již přednastavené. Vaše peníze však nejsou neomezené a tak musíte pečlivě uvažovat a nepořizovat si všechno zbrkle, neboť jisté produkty si můžete vytvářet sami. Celou hrou vás provází mentor, jehož rady jsou poměrně smysluplné a hodí se jimi řídit, abyste se postupně dostali do pozice, kdy je vaše médium široce známé. Na začátku stačí sdílet nevinné články typu "Tato mimina rozesmějí celou vaši rodinu", protože zatím je hlavním cílem vydělat nějaký kapitál. 

 Postupem však i díky vašim sdílejícím je lepší publikovat politická témata, protože ta se zaprvé lépe šíří (i když jde o nesmysly) a zadruhé jsou více důrazná. Lze si kupovat či vytvářet profily, které články publikují, a přidávat se do nejrůznějších politických i apolitických skupin na sociálních skupinách. V tomto světě existují dvě navzájem nesmiřitelné strany, Fialová a Mangová, výhodou je, že lze vydávat, tedy přesněji řečeno zpočátku kopírovat a postupem času vytvářet, články podporující obě dvě frakce a takhle si vydělat více peněz. Samozřejmě to vede i k nenávisti a k jim motivovaným činům, o čemž vás hra několikrát informuje. Je však třeba dbát na to, abyste články sdíleli na správné skupiny, neboť článek o tom, jak je senátor Fialové strany podvodník, moc lidi ve skupině "Milujeme pejsky" zajímat nebude, ba naopak se akorát rozzuří a váš příspěvek nic nevydělá.

 Když už dosáhnete více procent v penězích, které si spoříte na nákup vytoužené věci, obtížnost se zvyšuje a jiná média vás mohou označit za podvodná, čímž se vám snižuje důvěryhodnost a tedy i úspěšnost sdílení, což samosebou vede k nižšímu výdělku.
 Hlavním cílem hry je podle mého názoru ukázat, jak moc je snadné dokázat sdílet různě po internetu tzv. fake news a jak moc, pokud je šíříte na správným místech, jim lidé uvěří a dokáží tak vytvářet novou úrodnou půdu pro vyložené nesmysly. Nevím sice, jak moc je užitečné to někomu ukazovat, protože toho může leckdo využít a ihned začít experimentovat, na druhou stranu je nutné mladé lidi informovat o těchto rizicích, aby nevěřili něčemu jen proto, že je to napsané na nějaké webové stránce, a zjišťovat si informace z více důvěryhodných zdrojů. Sami víme, jak často lidé naletí falešným zprávám, a to i ti starší, na první pohled moudřejší a zkušenější.

 Grafika je hry je dost podobná sociálním sítím, do očí bijící je stejná barva, jako má Twitter, proto může být pro znalého internetového surfera příjemným prostředím pro adaptaci. Stejně jako sociální sítě je též pouze klikací, pro jednoho uživatele a velice příjemně ovladatelná. Jistě, jsou tu rozdíly jako je například výskyt peněz (byť falešných) nebo pozadí hudby, ale přeci jen se jedná o hru, jiní uživatelé se zde nevyskytují.

 Doufejme tedy, že se všichni hráči poučí a budou si lépe zjišťovat informace, to je dnes totiž více důležité než kdy jindy. Leností a pohodlností si totiž jen sami sobě, ale i jiným, důvěřivějším lidem, škodíme.


Platforma: Web
Vytvořila: Amanda Warner (Spojené státy)
Domovská stránka: www.fakeittomakeitgame.com
Datum vydání: 13. března 2017


pondělí 24. dubna 2017

Fake it to Make it aneb dvakrát měř....

Amanda Warner (2017) Fake it to make it (Browser: Windows, OS X, Linux)



Gameplay:


 
  V této hře si můžete vyzkoušet tvorbu fake, čili lživých, zpráv a oznámení na vámi samotnými vytvořené internetové platformě. Hra vás staví do role člověka, který si rychle a jednoduše potřebuje vydělat na jeden ze tří hrou daných cílů. A jakožto sobeckému jedinci vám je jedno, kolik zla na světe provedete a rozhodnete se založit si web plný šokujících a dechberoucích článků.
   První na řadě je jméno dané platformy, které si ti méně kreativní jedinci mohou nechat uměle vygenerovat, dále pokračujeme s volbou loga. Na výběr je asi deset předvygenerovaných ikonek, ze kterých si můžete dle libosti vybrat jednu nejlépe vystihující vaši stránku. Poté před vámi stojí těžké rozhodnutí zda-li si zakoupit již zaregistrovanou doménu (placenou) nebo použít její méně pohlednou verzi, která je však zdarma. Hra sama doporučuje, aby si hráč doménu koupil, jelikož vzhled a jednoduchost názvu www adresy dodá kredibilitu “vašemu jménu“. Pokračujeme s volbou grafické podoby stránky a opět, čím dražší, tím větší důvěryhodnost stránky. Pozor ale, ze začátku máme jen omezené finanční prostředky! Jelikož jste s tím vším začali kvůli výdělku, tak se neobejdete bez možnosti placených reklam na vašem již tak zaprodaném webu. Dále si pak vyberete jednoho průvodce hrou a cíl, na který vyděláváte a můžete tvořit zlo! Nic to lépe neshrne než uvítací věta vašeho průvodce: “While we are going to be creating "news" sites, we won't worry too much about sticking to the truth. Fake news takes less time to create, and it often spreads better than real news, since you aren’t as constrained by facts.“
   Během hry se řídíte tutoriály od vašeho průvodce, který vám dává různé úkoly. Od napsání článku, který má vyvolat hrůzu, až po vytvoření virálního hitu, který je sdílen napříč platformami. Musíte však dobře vybírat témata, publikum, prostředníky a dále, když už vás nechají si ty články psát sami, i tagy. Novinami přinejlepším vyvoláte hrůzu, nechuť, ale některými i štěstí, tím pádem mnoho a mnoho sdílení a tím další shlédnutí a více peněz. Když však cílíte se špatným článkem na špatný okruh lidí, sklidíte buď ticho po pěšině nebo rozhořčení a nic víc. Během hraní se obtížnost stupňuje a některé fakta kontrolující stránky vaše články zpochybní a tím tak trochu vyřadí ze hry. Celou hru vám utíká čas, nabíhají shlédnutí a tím i peníze. Později si můžete vytvořit i další webovou stránku se kterou můžete spolupracovat a zvyšovat počet shlédnutí a sdílení mezi lidmi.



Mechanika:



   Hra je určena pro jednoho hráče a hrát jde na všech operačních systémech i prohlížečích. Na začátku je však doporučeno přejít z mobilního na větší elektroniku pro větší požitek. Hra je zadarmo. Jde o vlastně takovou jednoduchou klikací hru, selektujete možnosti a občas musíte zapojit klávesnici kvůli nadpisu vámi vytvořeného článku. Jedná se tedy o Point and click hru. Hra je velice jednoduchá hratelně i na pochopení, jde hlavně o smysl než provedení.

 

Audiovizuální reprezentace:


   Po grafické stránce je hra velice jednoduše řešena, nijak nenadchne, ale ani neurazí. Jelikož je myšlena pro edukativní účely, je jednoduchost hry spíše pozitivum, hráče aspoň nerozptýlí. Hrou nás (bohužel) provází originální soundtrack od Robbieho Dooleyho, který je však možné i vypnout (což podezřele v předstihu dává stránka na výběr)…


Autorka:


   Tato hra má pouze jednoho autora, v tomto případě autorku, tou je Amanda Warner ze Spojených států Amerických. Živí se jako designérka a vývojářka na volné noze. Zaměřuje se právě na hry se vzdělávacím a informačním účelem. Jejím posledním dílem je právě tato hra ne které spolupracovala na zvuku s výše zmíněným Robbiem Dooley.


Myšlenka:


   Tato hra byla vytvořena za účelem varování a seznámení společnosti (publika) s tím, jak snadné je vytvářet a následně dále šířit v popularitě novinky, události a drby. Stačí dobře vypadající platforma, důvěryhodně vypadající prostředník a stádo důvěřivých jedinců.
   Dle mého tato hra má ukazovat, jak jednoduché je manipulovat s lidmi a rozdmýchávat emoce. Jak nesmírně lehké je cílit na různé konflikt vyhledávající a předvídatelné skupiny. Naštěstí existuje několik velice dobře vytvořených stránek, které člověka varují, učí ověřovat si informace a odhalovat lživé platformy se zprávami. Bohužel však lenost a pohodlnost některých jedinců stále vítězí nad zdravým rozumem a touhou po pravdě a těch jedinců je většina, následně pak žijeme ve světě, který je manipulovaný pochybnými médii. Vývojářka této hry také doporučuje stáhnout si do prohlížeče od Google aplikaci, která uživatele varuje při návštěvě stránky podezřelé z vytváření a distribuce lživých zpráv.


Shrnutí:

  

   Za sebe bych si dovolila říct, že vývojářka si vybrala poměrně dobrý způsob, jak upozornit na čím dál tím víc rozšiřující se problém, ale stále je co vytknout. Myslím si, že některým mladším, sobečtějším jedincům by to mohlo sloužit i jako návod jak přijít k rychle a snadně vydělaným penězům. Za mě samotnou, však velice dobrá práce.



Parametry:

OS: Browser based: Windows, Linux, OS X, Linux
Release: Early 2017
Genre: Simulation Game
Designer: Amanda Warner

Country: USA

Fake it to make it – manipulativní prozření



Amanda Warner (2017). Fake It To Make It. (Windows, Mac Os, Linux).

Browserový volně šiřitelný titul si klade za cíl své hráče vzdělávat a lépe pochopit fungování tzv. fake news, bulvárně upravených či zcela lživých zpráv, které se volně šíří přes sociální sítě. O internetovém fenoménu se na lokálních úrovních píše se zaměřením na různé aspekty: v USA o dopadech na prezidentské volby, v ČR je častější spojení s ruskou hybridní válkou. V obou případech s sebou články o falešných zprávách nesou spíš podtón paniky a paranoii, případně o strategiích informují jen zběžně, než aby rozšiřovali internetovou gramotnost svých čtenářů a případných rizikových skupin. Vývojářka Amanda Warner si pro svůj projekt vybrala méně výbušný aspekt fake news, profitování jedinců z internetové reklamy, která skokově roste s počtem sdílení a kliknutí na stránky. Warner se na svém profilu nijak netají tím, že by skrze svou tvorbu ráda změnila svět, a už v úvodu stránek lze namísto hraní hry přejít k návodu, jak falešný obsah na síti odhalovat. Primárním cílem hry Fake it to make it ovšem není naučit hráče, jak se falešným zprávám bránit, ale probudit v nich motivaci, aby se bránit začali.

Fake news využívají pro své šíření polarizující témata a negativní emoce, známé strategie o tekutém hněvu a vnitřním/vnějším nepříteli. Víceméně cokoliv, co zvyšuje šance článku na uživatelskou odezvu, bez ohledu na postoje autora. Navzdory prokazatelným negativním dopadům ovšem nelze obohacování na dezinformacích trestně stíhat a racionální vyvracení od mainstreamových médií nemůže fake news co do rychlosti a dopadu na cílové skupiny konkurovat. Fake it to make it se tak vydává přesně opačným směrem, jde o simulátor, který snadno šiřitelný falešný obsah generuje a sleduje jeho další vývoj. Warner sice přiznává, že některým může hra posloužit jako inspirace pro pochybné podnikání, podobných návodů je však na síti nepočítaně. Autorka si navíc při vývoji neodpustila návyky ze svých předchozích vzdělávacích projektů a hra tak obsahuje množství textů a vysvětlivek, které hráči poskytují jen málo prostoru, kde by virální šíření obsahu působilo jako perspektivní.


V úvodu hry získá hráč mentora, jenž ho celým procesem manipulování s fakty a šíření zpráv provází. Dokonce do té míry, že při chvíli nečinnosti se automaticky ukazuje nápověda a zopakování úkolu. Rady mentora lze ignorovat, jsou však vystavěny logicky a pro co největší účinnost, takže přes nezvyklou podbízivost se hráči vyplácí je po krocích následovat. Základem je vytvoření relativně solidní stránky pro své články a přebírání společensky rezonujících témat – hlavní dynamika hry spočívá ve vyvážení přemrštěné kauzy (drama) na jedné straně a do očí bijící lži (credibility) na té druhé. Roli ovšem hraje také tagování podle témat či politické příslušnosti a pak párování s podobně smýšlející skupinou uživatelů na sociální síti. Po uveřejnění se prostředí hry rozdělí na několik polí, kdy hráč může sledovat okamžité reakce uživatelů, virální dosah a zacílené emoce.

Zdánlivě nezúčastněný způsob, jakým hra informuje o hráčových statistikách, patří k její hlavní devíze. Obsahuje sice ironický osten v podobě názvů článků i dělení politických stran, jež si prokazatelně berou inspiraci z amerického prostředí, avšak působí natolik naivně a odtrženě od skutečného politického dění, že hráče spíše pobízejí k většímu experimentování, než aby ho od začátku školily, že fake news jsou špatné, hm áno? Přívětivé uživatelské rozhraní v barvách zelené a modré si v ničem nezadá s nástroji twitteru nebo facebooku, takže pro valnou většinu uživatelů se hra rychle stává intuitivní. Právě vlákání hráče do „objektivního“ a snadno ovladatelného simulátoru představuje nespornou výhodu oproti běžným kritickým článkům a tou je osobní zaangažovanost. Hráč v přímém přenosu sleduje, jak snadno lze vydělávat na rozjitřených emocích a to včetně článků, které už jiný server jako falešné nahlásil. S postupem úrovně se navíc začínají objevovat i negativní aspekty virálů: vyskakují okna informující například o tom, že jste právě přispěli k 8% nárůstu zločinů z nenávisti vůči vámi vybrané skupině obyvatel.

 
Fake it to make it pracuje s podobně vystavěnou argumentací jako klasické osvětové články, jež se dotýkají problematiky fake news. Herní mechanismy ovšem umožňují zkoumat většinou jen zběžně popsané praktiky do hloubky a tím manipulativní strategie lépe chápat a v důsledku i rozpoznávat. Takový přístup ovšem předpokládá již poučeného uživatele, zvyklého kriticky hodnotit své zdroje. Projekt Amandy Warner na druhou stranu zvládá cílit i na skupinu uživatelů, kteří si dopady fake news nepřipouštějí. Namísto propracovaného textu podloženého fakty však musí stisknout shodné tlakové body jako virální zprávy, s tím rozdílem, že pro Warner je klíčovou emocí ješitnost. Jedna věc je bavit se v rámci hry nad překroucenými titulky a vydělávat na cizím rozhořčení, druhá je uvědomit si, že někdo takhle vydělává na vás.

Nova Alea - analýza

Molleindustria (2016). Nova Alea. (Mac, Linux, Windows).

Nova Alea je freeware hra dostupná jednoduše ke stažení na desktopy s operačním systémem Windows, Linux nebo Mac. Autorem hry je italské studio Molleindustria, jehož zakladatelem a pravděpodobně jediným stálým členem je vysokoškolský učitel a herní designer Paolo Pedercini. Spíše by se dalo říci, že vice než studiem, je Molleindustria značka nebo projekt, pod kterým Pedercini vydává své hry.

Co si myslím, že je konkrétně v kontextu této hry dobré říct je to, že jako hráč jsem typickým konzumentem mainstreamových AAA her. Jsem ten typ hráče, který každý rok vyhlíží nový díl Battlefieldu a vlastně jsem docela spokojený se stavem jak obecně současné popkultury, tak mainstreamového herního průmyslu, takže mé zkušenosti s indie hrami jsou velmi okrajové, s hrami přímo bojujícími proti mainstreamu potom prakticky žádné.

Důvodem proč tohle zmiňuji je, že to, co je vlastně pointou celé tvorby Molleindustria, je právě vymezování se vůči současné popkultuře a hernímu mainstreamu. Pro dokreslení, už na oficiálním webu Molleindustria o sobě píší, že od roku 2003 přináší homeopatické léčivo idiotismu mainstreamové zábavy (Molleindustria, 2017). Při pohledu na další expresivní vyjádření vůči jak současné mainstreamové zábavě, tak celkově moderní společnosti, je jasné, že více než poskytnout zábavu se Pedercini pod hlavičkou svého projektu Molleindustria snaží lidem skrze hry něco podle něj důležitého sdělit a upozornit na věci, které on vidí jako problém.

Mezi další hry vydané pod Molleindustria patří kousky jako Operation: Pedopriest, Faith Fighter nebo Orgasm Simulator, kdy už podle názvů je jasné, že se autor při výběru tématu ke kritice ničím neomezuje a pouští se opravdu do všeho, co ho napadne.

Pokud však lze u autorových her najít nějaké společné prvky, tak je to dle mého názoru kritika kapitalismu a moderní konzumní společnosti přespříliš se orientující pouze na peníze a zisky. Z jistého pohledu by se tedy dalo autora zařadit mezi levicově orientované autory.

Typickým příkladem právě tak zvoleného tématu ke kritice je hra Nova Alea.

Informace, které jsem si o hře rychle zjišťoval před prvním spuštěním, jako například, že hra má především upozorňovat na nějaký současný problém a prezentovat autorovy názory a postoje ve mě vyvolaly očekávání, že nepůjde o kdovíjak kvalitně a precizně audiovizuálně a technicky zpracovanou hru a v tomto případě forma ustoupí obsahu.

Proto již při prvním spuštění, poté, co jsem potvrdil okno s velmi jednoduchým nastavením hry, kliknutím zahájil samotnou hru a promluvil na mě hlas vypravěčky – průvodkyně (Tenley Schmida), jsem byl velmi mile překvapen kvalitou a vkusností dabingu. Příjemné překvapení pokračovalo při prvním seznámení s grafikou herního prostředí, ke které se právě hlas vypravěčky, především díky jakémusi pocitu chladnosti a anonymnosti obojího, výborné hodil.

Celá hra se odehrává na čtverci symbolizující plochu centra anonymního velkoměsta, který je zaplněn různě velkými budovami a lze kolem něj libovolně kroužit kamerou. Vše je zobrazené velmi jednoduchou a abstraktní grafiku, která dává hráči možnost si dle svého domýšlet a různě vykládat zobrazené věci (například konkrétní místo kde se hra odehrává). Zároveň je však grafika dle mého názoru svou jednoduchostí vkusná a líbivá a jedná se o nejlepší možné rozhodnutí, jak udělat kvalitně grafiku u nízkorozpočtové hry v málo lidech.

Ve hře se zhostíte – jak na začátku uvede vypravěčka – jednoho z „Masters“, tedy bohatého finančníka nebo obchodníka s nemovitostmi a vašim úkolem není nic jiného, než na herním poli – ve městě – kupovat nemovitosti, když jsou levné a prodávat, když jsou drahé. Hodnota nemovitostí ve městě, kterou symbolizuje právě jejich výška, různě, často nepředvídatelně, stoupá a v určitou chvíli „praskne“, což znamená že klesne na úplné minimum.  Hráč tedy musí rozpoznat, které nízké budovy mají potenciál k růstu, koupit je a následně rozpoznat moment, kdy má budova nejvyšší hodnotu (ale ještě „nepraskla“) a budovu prodat pro co největší zisk. Tok času, a tedy i růst budov probíhá po kolech – tazích, mezi kterými se posouvá jednou ze tří možných akcí hráče – nákupem nemovitosti, prodejem nemovitosti a přeskočením kola.

Jako protivníky „Masters“, tedy i hráče, hra uvádí samotné občany – usedlíky ve městě, které právě spekulace a obchody s nemovitostmi – zvyšování jejich cen - z města vyhání a kteří se stávají oběťmi. Ti se snaží v průběhu hry hráči obchodování s budovami co nejvíce ztěžovat, ať už znemožněním provedení obchodu s určitou nemovitostí na určitý počet tahů, nebo pevným omezováním hodnoty některých nemovitostí.

Při pohledu na mechaniky hry by se mohlo dokonce zdát, že se jedná o jakousi městskou strategii – simulátor obchodníka, jenomže po zjištění, že hráč se vlastně zhošťuje role nepřátele občanů, je jasné, že se tady bude autor snažit na něco poukázat. Jev, na který se hra snaží poukazovat je gentrifikace, tedy proces, kdy právě díky spekulacím na trhu nemovitostí dochází k zvyšování jejich cen a tím pádem vyhánění obyvatel nižšího socioekonomického statusu a zvyšování podílu lidí s vysokými příjmy.

Úplně další rozměr hře dává právě dříve zmiňovaná vypravěčka – průvodkyně hrou, která celou hru hráče provází a uvádí nové mechaniky. Přestože se vypravěčka vyjadřuje v poměrně abstraktních výrocích (souzní tedy s prezentací celé hry), je to dle mého názoru právě ta rovina hry, která z hry, svými mechanikami připomínající nelineární strategii, dělá poměrně lineární a názorově jednobarevnou hru.   

Autor tedy dle mého názoru především skrze vyprávění vypravěčky zřetelně zaujímá negativní pozici vůči takovému systému, jak je prezentován ve hře a odsuzuje spekulanty s nemovitostmi. Problém v tomto konkrétním případě vidím v tom, že jak se celá hra (v tomto případě především styl vyprávění, ale i grafické provedení) prezentuje velmi abstraktním a minimalistickým způsobem, tak nedokáže dostatečně hráče uvést do problematiky, vysvětlit ji, a především zdůvodnit své očividně kritické postoje. Příkladem budiž skupina lidí „Weird Folks“, která se objeví v průběhu hry a kterou vypravěčka uvede jako „ty, co přivedou organický život do lesklého kovového města“, avšak už hra selhává v tom jakkoliv vysvětlit co to je konkrétně za lidi a jakou mají roli v dané situaci.


Nova Alea velmi zjednodušeně nastiňuje nějakou situaci, ukazuje, kdo je ten špatný, ale tam končí a již nedokáže problematiku natolik rozvinout a vysvětlit, aby dala hráčovi možnost k utvoření si vlastního názoru, nebo aby skrze například nějaké chytré mechaniky předvedla nějaké argumenty pro svůj postoj.

Nova Alea tedy vidím jako technicky velmi precizně a kvalitně zpracovanou hru, která se snaží o prezentaci a vyjádření postoje k nějakému problému a přestože se ji prezentace v základní rovině a vyjádření svého postoje poměrně daří, tak selhává v hlubším vysvětlení problematiky dostatečném pro utvoření si vlastního názoru hráče a předvedení argumentace k obhájení svého postoje.

Molleindustria. (2017). ABOUT Molleindustria. Načteno z Molleindustria: http://www.molleindustria.org/blog/about/