Paper Dino Software
(2013). Save the Date. (Windows, Mac
OS X, Linux)
Nízkorozpočtová hra
s minimalistickou grafikou nenabízí hráči nic menšího, než dívat se sám
sobě přes rameno – hrát a přitom si stále uvědomovat svůj způsob hraní. Pokud
se dostanete dostatečně daleko, otevírá Save
the Date mnohovrstevnatý a zacyklený zážitek srovnatelný s probuzením
ze sna. Samozřejmě, že si pamatujete konec, ale jak vyprávět linii, která se
v průběhu redefinovala?
Nejjednodušší řešení by spočívalo v analýze
lineárního hráčského zážitku. Do dlouhého, úmorného textu, na který nemáme čas,
a podle nabízených možností scénář beztak předpokládá více typů hráčů. Save the Date se primárně vyznačuje
částečným bořením fikčního světa, překračováním vlastních pravidel a změnami
v motivování hráče pro své pokračování/dokončení. V kombinaci
s ironickými dialogy a zcela absurdními konci se tak hra vzpouzí nejenom
popisu příběhu, ale něčemu zdánlivě natolik banálnímu jako žánrové zařazení. Titul
stejně jako pastiš nebo parodie nepatří pod zobrazované kategorie, přestože
zdánlivě naplňuje jejich formální vzorce.
Save the Date, jak naznačuje
už samotný název, se tematicky zaměřuje na randění, konkrétně na průběh první
schůzky. Silně odkazuje na konvence dating simulations, charakterizované fixním
rámem bez možnosti pohybu po prostoru, omezené volby ve formě odpovědí a
důrazem na psaný text – což splývá s dalším subžánrem, interaktivní verzí
knih visual novels. Obě odnože dobře ilustruje Katawa Shoujo, která vyniká květnatým a silně patetickým vnitřním
komentářem probíhajících událostí, uhlazeným až zidealizovaným manga ztvárněním
dívek, jež protagonista Hisao potkává, a strohým vedením linie, nabízející
během půldruhé hodiny hraní pouhé 4 momenty výběru mezi dvěma možnostmi.
Naproti tomu Save the Date ponechává
více slepých míst (zobrazuje pouze načrtnuté prostředí bez přítomnosti dvojice,
hráčova postava ani nemá jméno a představení situace se primárně odvíjí od
dialogů bez větších popisů) a je na hráči, aby je zaplnil vlastními
představami. Teoreticky je hra vstřícná pro identifikaci LGBT hráčů, avšak
jméno Felicia jasně deklarující ženský protějšek může záběr limitovat, je-li
motivace některých postavená na sexuální orientaci.
Možnosti volby přímo vepsané do hry
na první pohled působí otevřeně. Lze určit místo schůzky, výběrem jídla získat
u Felicie částečné sympatie či usměrňovat dialog… aby dívka nakonec záhy
zemřela. Uspěchané zakončení tak v úvodních minutách představí titul jako černohumornou
hříčku, díky níž si můžete vyzkoušet hned několik katastrofálních scénářů, bez
ohledu na to, jak moc jste se u dívky snažili zabodovat. Na podobném principu
funguje i Hot Date, který se ovšem
může pyšnit rozmanitější kombinací otázek/odpovědí a jehož narůžovělý mops
nezemře, pouze ukazuje odvrácenou a nesnesitelně klišovitou stranu speed
datingu. Přestože minihra váš výkon po Feliciině smrti vyhodnotí („Your date
has ended in disaster.“) a odešle do menu ke zdánlivě resetovanému opakování,
po prozkoumání dalších bizarních zakončení z béčkových filmů od útoku
Krakena po vraždící ninja komando se otvírají nové možnosti varování, propojené
s předchozím vývojem. Odhaluje se tak nástavbový koncept zastřešující
minihry do většího celku, který usměrňuje cynické sledování smrti postavy či
frustrované hledání její záchrany.
Vedle nepokrytého lhaní od
chrononautské kariéry ke dvojčeti Harryho Pottera lze jít i cestou přímého
nabourání fikčního světa a přijmout svojí roli hráče u obrazovky přiznáním celé
skutečnosti Felicii. I kdyby hráč onu možnost nevybral, pouhé její zobrazení v nabídce
znejišťuje hráčovu důvěru ve vystavěnou iluzi. Save the Date v tomto stádiu vyžaduje schizofrenní rozpoložení,
kdy hráč musí vnímat iluzorní rámec a navyklé konvence, aby je účinně mohl
obcházet, ale zároveň je jeho motivace založená na záchraně zcela fiktivní postavy.
Existují samozřejmě i případy, kdy člověk hraje pouze pro výhru či uspokojivé
zakončení – i s těmi hra počítá, ovšem nenabízí jinou možnost než své
stanovisko přehodnotit či skončit u toho, že se žádné rande konat nebude (pro
úplnost dodám, že váš avatar může také umřít s ní… ale není zrovna
romantické být anihilován paprskem z létajícího talíře).
Hra je o to těžší, že ve chvíli, kdy
odhalí možnost děj předjímat, trestá hráče za přílišné obcházení. Například
nelze správně zodpovědět slovo, na nějž Felicie myslí, dokud vám ho v jedné
„ztracené“ minihře sama neřekne. Rozdvojená pozice (ne)důvěry ke hře se
prohlubuje se zkoumáním dalších a v podstatě vynucených cest, bez nichž se
nelze v ději posunout dál a které navíc budují empatický vztah k postavě
Felicie. Již víme, že vyrostla na HP, sleduje GoT, fandí Giants, sama ráda
hraje digitální hry, komentuje dokonce i genderovou nevyváženost narativu o ženě v nesnázích v Save the Date a v duchu s ní dokážete diskutovat o
naratologických teoriích i subverzivním čtení. Je ten typ člověka, který si
únor nespojuje s bonboniérou na Valentýna, ale s pravidelným sledováním
zápasu Billa Murrayho s meteorologicky nadaným svištěm. Není skutečná, ale
je natolik osobní, že by mohla být – chcete, aby byla.
Frustrující na celé herní situaci
není ani tak zodpovědnost za Feliicinu smrt, protože už po několika minihrách
lze rozpoznat, že jakékoliv rozhodnutí hráče vede ke stejným následkům, ale
absence svobodné vůle při hraní. V duchu existencialismu samozřejmě můžeme
seznámit Felicii s nevyhnutelným a nechat jí zemřít. Jak vám ovšem sama
připomene sebereflexivním komentářem o devadesátkových tlačítkách, je to jen
hra a my se na ní podílíme stejně jako vývojář. Výslednou pointou se stává
aktivizace hráče nejen v rámci rozpoznávání konvencí uvnitř hry, ale též vně.
Interaktivita se v posledním stádiu přesouvá už zcela mimo původní kódy
hry – buď pokračuje zcela imaginárním nebo jen otevřeným koncem podle hráčovy
představivosti, či přepsáním protokolu. Hacking a cheating patří k nejobvyklejším,
třebaže zamlčovaným průvodním jevům u digitálních her, jejich přiznání znovu
ukazuje širší možnosti, které v rámci herních konvencí ignorujeme. Druhá
možnost ovšem dává natolik ironicky najevo pochvalu za skvělý výkon i plytkost
vzdušných zámků, že skoro litujete její volby.
Závěrečná aktivizace hráče mimo obvykle vyhraněný
rámec ve spojení s jednoduchou grafikou i snadným přeprogramováním nepřímo
vyzývá k vývoji vlastní hry. Save
the Date sice ani zdaleka není workshopovou přednáškou, ale poskytuje
vstupní motivaci – včetně názorné ukázky, jaký dopad v nezávislých herních
časopisech a oceněních může způsobit autorská freewarová hra. I kdyby iniciační
cesta vývojáře selhala, hráče titul alespoň vybaví kritickým přístupem k jeho
příštím hrám i způsobu hraní.
Platformy: Windows, Mac OS X, Linux
Rok vydání původní verze: 2013
Hlavní
designer: Chris
Cornell
Žánr: dating sim, visual novel
Země výroby: USA
Žádné komentáře:
Okomentovat