Save the date from dying over again and again and again and...

Hra Save the date je takový trochu jiný date simulater.

Tato hra je date simulator jen do jisté míry a do jistého okamžiku ve hře. O "balení" v ní jde jen hodně málo ( v rámci balícího procesu, který není hlavní složkou hry, můžete totiž říct vlastně cokoliv z nabízeného, což je třeba u hry Hot Date hlavním principem ) a spíše než o simulaci v ní jde o hodně zvláštní metatextový herní zážitek. Začněme ale tím, co má hra s ostatními simulacemi rande společného. Hra začíná tím, že si s vaším jediným pojmenovaným protějškem ve hře ( mimochodem jméno je to ve hře jediné, vaše jméno, stejně jako podobu kohokoliv ve hře prostě neznáte ), vaší partnerkou Feliciou ( nebo Felicií? ) domluvíte po telefonu rande. V začátcích hry si zde můžete vybrat ze tří lokací ( restaurací ), do kterých partnerku vezmete. S partnerkou zde pak hovoříte a zpočátku se snažíte i vybírat věty a odpovědi, které by vám měly pomoci Felicii získat. S tím ale brzy přestanete a začnete si hru užívat, už ne jako dating simulator, ale jako šílený interaktivní příběh plný šílených zvratů ( například Katawa Shoujo pro mě postrádala jakoukoliv zábavu a téměř i interaktivitu ).

Pro mě měla hra vlastně čtyři, nebo pět fází. První z nich bylo očekávání dalšího simulátoru randění, druhým pak byl entusiazmus a nadšení z vtipného a šíleného zvratu a možností, které hra přináší. Třetím stadiem mého hraní bylo částečné zklamání a zoufalství z aktuální nemožnosti pokročit.

Čtvrté stadium bylo spojené s faktem, který je pro tuto hru zásadní, a to je ten, že hra, jako časová jednotka od začátku rande do neúspěšného konce, je pouze částí HRY jako celku. Autor hry si zde totiž vzal pro jednu z důležitých mechanik za vzor hlášku: "Chybami se člověk učí." A dal tak hráči schopnost aktivně používat vzpomínky a znalosti z, sice neúspěšných, ale nakonec pro dokončení bazálních, předchozích pokusů. Hráčovi se tak občas podaří obejít smrt Felicie, ale většinou, a ať už se o to snaží v jakékoliv ze tří restaurací, Felicia opět umírá. Tento fakt se opakuje stále dokola až do chvíle, kdy zjistíte jednu důležitou informaci a hned na žačátku další hry ( dalších her ) se dostanete do nové lokace, která je vlastně jakž takž cílová. A zde přichází právě čtvrtá fáze hraní. Tou je naděje na happy ending a následné zklamání a návrat k bodu tři, ale ne tak úplně a docela.

V tuto chvíli by mohl přijít na řadu přehled technických parametrů hry. Tak tedy. Po vizuální stránce je hra velmi, velmi, velmi jednoduchá. Velice primitivně nakreslená pozadí, která se víceméně nijak nemění, jsou totiž ve hře zastoupeny pouze pěticí obrazů. Hra začíná vaším pokojem ( 1 ), před kterým se ve chvíli rozhovoru s Felicií zobrazí telefon. Dále jsou zde tři restaurace ( 2,3,4 ) a nakonec vyhlídka nad městem, kde se na chvíli objeví meteorický déšť ( 5 ). Nutno dodat, že každá z lokací má svoje vlastní hudební téma, která má na svědomí Francisco Cerda. Výrobu hry bych ale možná zvládl i já se svou základoškolskou programátorskou průpravou. Co ale nahrazuje primitivní grafickou stránku jsou neobvyklé principy a příběhovost a metapříběhovost. V počátku jsem psal o rozšiřování možností po neúspěšných pokusech. A po mých pokusech, většinou dost jednosměrně zaměřených ( snažil jsem se být kouzelníkem), jsem dospěl k tomu, že Felicii zkusím říct pravdu a s tímto jsem kupodivu pochodil. Do této chvíle jsem byl při odůvodňování svých varování a správných kroků ( zčistajasna ) označován za šmíráka a stalkera. Od této chvíle, která je pro mě spojena se čtvrtou fází hraní a finální grafickou lokací, moje partnerka pochopila, že je herní postava a já jsem s ní mohl konečně navázat normální rozhovor a snažit se i s její pomocí zamezit jejím neustálým smrtem. Myslím si, že v tomto momentu se mi odtajnilo opravdové kouzlo hry, a tím je to, že v ostatních simulacích randění je vaším cílem sbalit nějakou neživou entitu. Ve hře Save the date se vám paradoxně může stát to, že ve chvíli, kdy si počítačem tvořená a jednoznačně fiktivní postava uvědomí, že je ve hře, do velké míry pro vás jako pro hráče obživne a přestane s vámi komunikovat skrze vaši herní postavu, ale mluví přímo s vámi. V tuto chvíli je motivace hru dohrát asi nejsilnější a hra to ví. V tuto chvíli už si také začínáte myslet, že Felicia už nebude umírat. To je ale omyl, protože, ač jsou prostory pro konverzaci mnohem větší a samotné rozhovory jsou mnohem nosnější, než v prvních částech, umírá nejdříve opět pouze Felicia, později s ní však umírá i vaše postava. V této části, která se odehrává na bezesporu nejromantičtější lokaci celé hry a v jedné chvíli dokonce začnou padat i hvězdy, už však hra není dating simulátorem, ale složitou metahrou, ze které hledáte s přispěním názorů Felicie šťastný únik. A je to právě Felicia, která hráči pomocí metatextů ( odkazů na hry a filmy s podobnou tématikou ), ale také ( sebe )kritikou hry a svým objemným filosofováním ( až přehnaným v kontrastu s tím, že vám v počátcích byla ochotná věřit, že jste ji přijeli odvést do Bradavic ) opravdu pomůže hru dokončit.

V samotném konci, který pro mě byl osobně velmi příjemným překvapení, protože jsem si nebyl schopen jakékoliv rozumné, uspokojivé a zároveň ne příliš slazené zakončení hry představit, se od hraní vlastním tělem ( protože od druhé části je hlavní postavou opravdu hráč sám ) a nutnosti pamatovat si předešlé kroky, dostáváme na ještě úplně jiný level vniknutí do hry, protože abyste hru dohráli úspěšně, musíte se řídit radou Felicie, která říká, že byste měli začít psát vlastní příběh a nenechat hru, aby hýbala s vámi, což je ale u textových her s omezenou možností výběru téměř nemožné. Je to ale opravnu nemožné pouze téměř, a tak se i lajkovi ( a možná, že je to záměrně propojeno s celkovou jednoduchostí zpracování hry ) nabízí hru "přepsat". A když se opravdu podíváte do souborů ve složce hry, naleznete návod HOW_TO_BE_A_HACKER. Podle něj v jednoduchém postupu přepíšete v jednom ze souborů slovo False na True, hru znovu zapnete a v úvodním rozhovoru s Felicií se vám objeví možnost pozvat ji na večeři do svého létajícího zámku.

V krátkém textu, který už nevybíráte, splníte Felicii veškerá přání, kterými jí nahradíte ohromný počet smrtí, který kvůli vám musela absolvovat ( v jedné fázi hry se vás Felicia dokonce zeptá na to, zda víte kolikrát umřela, a kromě lží, že si to pamatujete, nebo pravdy, že jste ztratili přehled jí můžete říct přesný počet smrtí i způsobů, jimiž skonala ). Ve chvílích sekundární frustrace, mi přišlo jako uspokojivé zakončení i to, že na začátku hry rande s Felicií zruším. V tom případě vám hra řekne, že Felicia se vzpamatovala a našla si muže, s nímž šťasně žila.

Zvláštním, ale v konečném zůčtování paradoxně docela přehlédnutelným prvkem této hry je to, že s Felicií prostě neskončíte. Každý si žijete svoje nadmíru šťastné životy, ale i když se navštěvujete, tak je nežijete spolu.

V tomto ohledu by se hra dala spojit s jiným Dating simulátorem One night stand, v němž se sice na začátku hry s dívkou vyspíte, ale jak už název vypovídá, jde pouze o jednonoční záležitost. V této hře máte narozdíl od Save the date vícero možných se sebou srovnatelných ( a po téměř vždy stejně dlouhém hraní ) konců. Nikdy se ale nejedná o konec ve vztahu s vaším protějškem Robin. Zde se ale lze opět odvolat už na název hry. V Save the date to jde ale vlastně také, a to tak, že již nejde o to, abyste s dívkou byl a žil, ale především, abyste ji zachránil před smrtí. Zakončení samotné hry vám pak má možná naznačit, že když můžete ovládat svět ( to znamená , že máte moc a vůbec všechno, co chcete ), není život s jednou ženou zas tak lákavý, ale to jsou pouze mé spekulace.

Save the date je silným a velmi zajímavým herním zážitkem a autor Chris Cornell si opravdu zasloužil mé uznání.

Platformy: Windows, Mac OS, Linux
Rok vydání: 2013
Žánr: date simulator
Hlavní designér: Chris Cornell
Země výroby: USA