Kinmoku – Lucy Blundell (2016). One Night Stand (Windows, Linux, Mac OS)
Hra byla vytvořená nezávislou herní vývojářkou Lucy Blundell v roce 2016 ku příležitosti herní akce s názvem NaNoRenO. Jedná se o online výzvu, během které jsou účastníci vyzváni k vytvoření hry na bázi vizuálního románu (angl. visual novel), to vše od samotného návrhu až po finální zpracování. Jedná se tedy o samostatnou hru, která není součástí žádné série ani přímo nenavazuje na předešlou tvorbu autorky. Lucy Blundell vystudovala animaci a pracovala na pozici Junior 3D Artist. Ačkoliv se zabývá především 3D a animací, věnuje se také konceptuálnímu umění, psaní scénářů či storyboardingu. To vše se projevilo na podobě hry ONS, která je k dispozici na Windows, Linux i Mac OS. Je volně přístupná a ke stažení zdarma, ačkoliv je možné přispět dobrovolnou finanční částkou na její budoucí vývoj. V tuto chvíli autorka pracuje na plné verzi hry, která by měla vyjít v létě 2016.
Nedá se říci, že by byla hra zaměřená pouze na dámské či pánské publikum. Interpretace hry i konkrétní kroky, které bude hráč během hry volit, budou záležet především na osobní zkušenosti i vlastní povaze bez ohledu na pohlaví. Příběh se odkrývá postupně, hráč určuje děj, ačkoliv bez větších možností ovlivnit hlavní zápletku, která je v základech určena. Autorka uvádí, že existuje 6 možných závěrů.
Jedná se o žánr dating sim, tedy subžánr herní simulace. Ta se často vyznačuje romantickými prvky a vztahovou tématikou. Pravidla bývají volnější, děj je založen na rozhodnutích samotného hráče, který je však veden stanoveným příběhem. Hlavní postava tradičně zobrazuje muže, který se snaží získat dámskou pozornost s různým cílem. Tím se hra ONS liší, neboť vypráví o tom, co se stalo "poté" a popisuje příběh jednoho "příběhu na jednu noc".
Hra One Night Stand je uvedena slovy “Po noci plné zábavy, vášně a většího počtu drinků, se probouzíš daleko od domova, s mlhavou představou o ději předešlé noci a vedle neznámé dívky, která leží nahá vedle tebe. Kdo je to? Jak ses sem dostal a co bude následovat? Zůstaneš tu, aby jsi to zjistil nebo v první možné chvíli utečeš?”
Na začátku hry je na nás, zda pokoj opustíme ihned (a hru rychleji ukončíme) či zda (a jak detailně) se ho pokusíme prozkoumat a zjistit tak více informací o dívce, se kterou jsme pravděpodobně strávili noc. Probouzí nás vibrující telefon a několik zpráv od přátel, které jsme dle tónu zpráv kvůli dívce opustili. Objevuje se zde také zpytování vlastního svědomí i jakási nejistota z toho, co se v noci vlastně stalo. Prvním testem naší morálky je možnost pořízení fotografie neznámé dívky, abychom získali “důkaz” a mohli se pochlubit přátelům. Ať už dívku vyfotíme či ne, v následující chvíli mizí z pokoje. Nám se v tuto chvíli nabízí možnost prozkoumat pokoj (včetně osobní věcí) či najít vlastní rozházené oblečení a obléknout se. Některé z možností, ať už počítač či peněženka, nám odkrývají její pravé jméno. Dívka se však po krátké chvíli vrací a s ní i příležitost zjistit více o tom, co se s námi vlastně stalo. Ačkoliv by se nabízel špatný pocit a svědomí z toho, že jsme skončili s neznámou dívkou v posteli, ta vypráví také o tom, že jsme ji vlastně pomohli. Dialogy pomalu plynou a záleží na nás, jak moc chceme v příběhu “rýpat” a riskovat to, že dívku naštveme či pouze pasivně přikyvovat a snažit se co nejdříve odejít. Je pouze na povaze či rozhodnutích samotného hráče, jakou taktiku zvolí. Zda bude využívat všechny “nemorální” možnosti či zda se pokusí s dívkou sblížit. V každém případě však tato touha skončit “zadobře” vyvolává v hráči jakousi touhu opakovat hru znovu až do chvíle, kdy jsme vyzkoušeli několik možností a zjistili, že náš nic lepšího už nečeká.
Hra tedy simuluje “ráno poté” a navazuje na předešlou noc, během které se odehrál příběh, který je nám neznámý, neboť si ho nepamatujeme. Objevují se zde pouze dvě postavy - kromě té naší také dívka, která je ovládána počítačem (non-player character). Hra je velmi jednoduchá na ovládání, jedinou naší interakcí je výběr z nabídky vhodných odpovědí či otázek z nabízených možností (tzv. conversation tree). Na obrazovce se během hry objevují dialogová okna, která se střídají s neinteraktivními sekvencemi, které rozvíjejí a vypráví další děj. Každé naše rozhodnutí testuje naši morálku a ovlivňuje děj hry, občas se tak stává na poslední chvíli a mění náš vztah s dívkou a tón příběhu (např. pořízení fotografie dívky na telefon). Hudební podkres se objevuje především v neinteraktivních částech či ve chvíli, kdy sami zkoumáme prostor. Jemné tóny doplňují nejistotu rána. Jinak je hra doplněna především zvuky, které dokreslují dění (vibrace telefonu, prásknutí dveřmi, šustění pokrývky...).
Hra obsahuje také prvky žánru “adventure”, neboť nás nechává prozkoumávat prostředí kolem nás včetně několika předmětů, které se nacházejí v pokoji neznámé dívky, ať už se jedná o osobní majetek (doklady, fotografie, počítač) či vlastní oblečení, které jsme během noci “ztratili”. Grafické zpracování je velmi jednoduché, ale i přesto líbivé. Dalo by se přirovnat k jednoduchým komiksům.
Ačkoliv je hlavní postava muž, sama jsem vnímala, že se snažím rozhodovat podle sebe, tzn. jako žena, která se chová morálně “správně” a nechce druhé osobě ublížit či narušovat její soukromí. Dá se říci, že hra má dvě hlavní dějové linie, které se odvíjejí právě s ohledem na to, zda se prezentujeme jako “děvkař” a tedy někdo, komu nezáleží na tom druhém či v druhém případě jako někdo, kdo chce z pokoje odejít v dobrém. Jelikož jsem v prvním pokusu dívku vyfotila a tato “podlost” se mi ve hře později vrátila, snažila jsem se hru hrát ještě několikrát a vždy s tím pocitem, že nechci dívku naštvat, ale chci v míru odejít. Ačkoliv zde také existoval pocit, zda náhodou není ona “ta špatná” a kdo ví, co se vlastně předtím odehrálo. Všimla jsem si, že stejné myšlení bylo časté i u Youtuberů, kteří hru hráli. Většina z nich se snažila zůstat s dívkou za dobře a nabízený závěr, ke kterému se každému časem podařilo dojít (ukáže mi cestu a zůstaneme přáteli), mnoho z nich neuspokojil.
Dá se pouze předvídat, kam budoucí pokračování a rozvoj hry povede, zda se hra stane placenou či nabídne možnost výběru pohlaví postav. Sama autorka na svém blogu píše, že ji překvapilo, že za většinu propagace a tedy i velký úspěch hry mohou právě Youtubeři a že se hra objevila pouze na jednom herním serveru. Poukazuje na proměnu herního odvětví a především způsobu, jakým se hry dostávají ven.
Rok vydání: 2016
Designer: Lucy Blundell, Dan Clements
Žánr: Visual novel
Země výroby: Velká Británie
Platforma: Linux, Windows, Mac OS X
Žádné komentáře:
Okomentovat