čtvrtek 5. května 2016

Save the Date – Get outside the box


Paper Dino Software (2013). Save the Date. (Windows, Mac OS X, Linux)

Nízkorozpočtová hra s minimalistickou grafikou nenabízí hráči nic menšího, než dívat se sám sobě přes rameno – hrát a přitom si stále uvědomovat svůj způsob hraní. Pokud se dostanete dostatečně daleko, otevírá Save the Date mnohovrstevnatý a zacyklený zážitek srovnatelný s probuzením ze sna. Samozřejmě, že si pamatujete konec, ale jak vyprávět linii, která se v průběhu redefinovala?
Nejjednodušší řešení by spočívalo v analýze lineárního hráčského zážitku. Do dlouhého, úmorného textu, na který nemáme čas, a podle nabízených možností scénář beztak předpokládá více typů hráčů. Save the Date se primárně vyznačuje částečným bořením fikčního světa, překračováním vlastních pravidel a změnami v motivování hráče pro své pokračování/dokončení. V kombinaci s ironickými dialogy a zcela absurdními konci se tak hra vzpouzí nejenom popisu příběhu, ale něčemu zdánlivě natolik banálnímu jako žánrové zařazení. Titul stejně jako pastiš nebo parodie nepatří pod zobrazované kategorie, přestože zdánlivě naplňuje jejich formální vzorce.
Save the Date, jak naznačuje už samotný název, se tematicky zaměřuje na randění, konkrétně na průběh první schůzky. Silně odkazuje na konvence dating simulations, charakterizované fixním rámem bez možnosti pohybu po prostoru, omezené volby ve formě odpovědí a důrazem na psaný text – což splývá s dalším subžánrem, interaktivní verzí knih visual novels. Obě odnože dobře ilustruje Katawa Shoujo, která vyniká květnatým a silně patetickým vnitřním komentářem probíhajících událostí, uhlazeným až zidealizovaným manga ztvárněním dívek, jež protagonista Hisao potkává, a strohým vedením linie, nabízející během půldruhé hodiny hraní pouhé 4 momenty výběru mezi dvěma možnostmi. Naproti tomu Save the Date ponechává více slepých míst (zobrazuje pouze načrtnuté prostředí bez přítomnosti dvojice, hráčova postava ani nemá jméno a představení situace se primárně odvíjí od dialogů bez větších popisů) a je na hráči, aby je zaplnil vlastními představami. Teoreticky je hra vstřícná pro identifikaci LGBT hráčů, avšak jméno Felicia jasně deklarující ženský protějšek může záběr limitovat, je-li motivace některých postavená na sexuální orientaci.
Možnosti volby přímo vepsané do hry na první pohled působí otevřeně. Lze určit místo schůzky, výběrem jídla získat u Felicie částečné sympatie či usměrňovat dialog… aby dívka nakonec záhy zemřela. Uspěchané zakončení tak v úvodních minutách představí titul jako černohumornou hříčku, díky níž si můžete vyzkoušet hned několik katastrofálních scénářů, bez ohledu na to, jak moc jste se u dívky snažili zabodovat. Na podobném principu funguje i Hot Date, který se ovšem může pyšnit rozmanitější kombinací otázek/odpovědí a jehož narůžovělý mops nezemře, pouze ukazuje odvrácenou a nesnesitelně klišovitou stranu speed datingu. Přestože minihra váš výkon po Feliciině smrti vyhodnotí („Your date has ended in disaster.“) a odešle do menu ke zdánlivě resetovanému opakování, po prozkoumání dalších bizarních zakončení z béčkových filmů od útoku Krakena po vraždící ninja komando se otvírají nové možnosti varování, propojené s předchozím vývojem. Odhaluje se tak nástavbový koncept zastřešující minihry do většího celku, který usměrňuje cynické sledování smrti postavy či frustrované hledání její záchrany.
Vedle nepokrytého lhaní od chrononautské kariéry ke dvojčeti Harryho Pottera lze jít i cestou přímého nabourání fikčního světa a přijmout svojí roli hráče u obrazovky přiznáním celé skutečnosti Felicii. I kdyby hráč onu možnost nevybral, pouhé její zobrazení v nabídce znejišťuje hráčovu důvěru ve vystavěnou iluzi. Save the Date v tomto stádiu vyžaduje schizofrenní rozpoložení, kdy hráč musí vnímat iluzorní rámec a navyklé konvence, aby je účinně mohl obcházet, ale zároveň je jeho motivace založená na záchraně zcela fiktivní postavy. Existují samozřejmě i případy, kdy člověk hraje pouze pro výhru či uspokojivé zakončení – i s těmi hra počítá, ovšem nenabízí jinou možnost než své stanovisko přehodnotit či skončit u toho, že se žádné rande konat nebude (pro úplnost dodám, že váš avatar může také umřít s ní… ale není zrovna romantické být anihilován paprskem z létajícího talíře).

Hra je o to těžší, že ve chvíli, kdy odhalí možnost děj předjímat, trestá hráče za přílišné obcházení. Například nelze správně zodpovědět slovo, na nějž Felicie myslí, dokud vám ho v jedné „ztracené“ minihře sama neřekne. Rozdvojená pozice (ne)důvěry ke hře se prohlubuje se zkoumáním dalších a v podstatě vynucených cest, bez nichž se nelze v ději posunout dál a které navíc budují empatický vztah k postavě Felicie. Již víme, že vyrostla na HP, sleduje GoT, fandí Giants, sama ráda hraje digitální hry, komentuje dokonce i genderovou nevyváženost narativu o ženě v nesnázích v Save the Date a v duchu s ní dokážete diskutovat o naratologických teoriích i subverzivním čtení. Je ten typ člověka, který si únor nespojuje s bonboniérou na Valentýna, ale s pravidelným sledováním zápasu Billa Murrayho s meteorologicky nadaným svištěm. Není skutečná, ale je natolik osobní, že by mohla být – chcete, aby byla. 
Frustrující na celé herní situaci není ani tak zodpovědnost za Feliicinu smrt, protože už po několika minihrách lze rozpoznat, že jakékoliv rozhodnutí hráče vede ke stejným následkům, ale absence svobodné vůle při hraní. V duchu existencialismu samozřejmě můžeme seznámit Felicii s nevyhnutelným a nechat jí zemřít. Jak vám ovšem sama připomene sebereflexivním komentářem o devadesátkových tlačítkách, je to jen hra a my se na ní podílíme stejně jako vývojář. Výslednou pointou se stává aktivizace hráče nejen v rámci rozpoznávání konvencí uvnitř hry, ale též vně. Interaktivita se v posledním stádiu přesouvá už zcela mimo původní kódy hry – buď pokračuje zcela imaginárním nebo jen otevřeným koncem podle hráčovy představivosti, či přepsáním protokolu. Hacking a cheating patří k nejobvyklejším, třebaže zamlčovaným průvodním jevům u digitálních her, jejich přiznání znovu ukazuje širší možnosti, které v rámci herních konvencí ignorujeme. Druhá možnost ovšem dává natolik ironicky najevo pochvalu za skvělý výkon i plytkost vzdušných zámků, že skoro litujete její volby.
  
Závěrečná aktivizace hráče mimo obvykle vyhraněný rámec ve spojení s jednoduchou grafikou i snadným přeprogramováním nepřímo vyzývá k vývoji vlastní hry. Save the Date sice ani zdaleka není workshopovou přednáškou, ale poskytuje vstupní motivaci – včetně názorné ukázky, jaký dopad v nezávislých herních časopisech a oceněních může způsobit autorská freewarová hra. I kdyby iniciační cesta vývojáře selhala, hráče titul alespoň vybaví kritickým přístupem k jeho příštím hrám i způsobu hraní.



Platformy: Windows, Mac OS X, Linux
Rok vydání původní verze: 2013
Hlavní designer: Chris Cornell
Žánr: dating sim, visual novel
Země výroby: USA

HOT DATE: rychlorandění trochu jinak

 Jak zábavný může být speed dating? To se nám snaží přiblížit hra Hot Date od herního vývojáře George Bachelora, která zároveň nastavuje tomuto způsobu seznamování to nejupřímnější zrcadlo. Hra dává možnost prožít zrychlený romantický večer s nečekanou společností pouze ve třech minutách, za pomoci několika málo tlačítek. Jak se však rande nakonec vyvine? A co to pro nás může znamenat?   


Rychlorande s mopsíky s lákavým názvem Hot Date žánrově spadá do kategorie dating simulation games, ale už na první pohled je znatelně odlišná od tradičních her tohoto žánru. Místo vyzývavých protějšků (oblíbených převážně u her japonském stylu) na hráče čeká jen růžový psík, při jehož tvoření se autor nechal inspirovat svým vlastním mopsem jménem Barbarella.

Hra je určena pouze pro jednoho hráče a celá se odehrává v koutě potemnělé místnosti. Romantickou atmosféru se nám snaží navodit svícen na stole a intimní pološero. Prostředí je až na světlo svícnu a ručiček hodin na zdi statické a laděné do zelených a hnědých barev, které výborně kontrastují s barvou mopsíka a textu jeho odpovědí. Nic tedy vizuálně neruší hráče při čtení mopsíkových reakcí. Před spuštěním samotné hry si může hráč zvolit ze tří možností nastavení grafiky, které však hru téměř neovlivňují. Mění se v podstatě jen kvalita stínu dopadajícího na mopsíka. Ve vizualitě hry můžeme dobře rozpoznat rukopis autora, který je charakteristický surovými až minimalistickými 3D postavami bez okrajových linek s velmi jednoduchými texturami. Ve hře zároveň neuslyšíte mluvení slovo, celou atmosféru dotváří pouze decentní hudba od Levi Packa, občas přerušená zvukem zvonku ohlašujícího konec rychlorandícího kola.




V případě Hot Date rozhodně platí, že cesta je cíl. Hra sama totiž žádný jednotný cíl nenabízí, zato nechává mnoho způsobů, jak ji hrát, a hráč si tak může vytvářet vlastní cíle, kterých chce dialogem s mopsem dosáhnout. Hráč celou hru hraje z pohledu první osoby, což pochopitelně vyvolává spoustu otázek, které však zůstávají nezodpovězené. Jsem také mops? Jedná se o rychlorande dvou psů, nebo psa a člověka? Něbo jsem něco úplně jiného? 

Celou hru lze ovládat velmi jednoduše za použití šipek, klávesy enter pro potvrzení výběru, případně escape pro pozastavení hry. Jádro tvoří textové dialogy mezi hráčem a růžovým mopsem. V průběhu rychlorande má hráč dva možné způsoby reakce, a to buď výběr z předpřipraveného stromu otázek a odpovědí, nebo může napsat odpověď vlastní. Druhá možnost se naskytne pouze v některých chvílích, kdy se mopsík zeptá na otevřenou otázku. Napsanou odpověď dokonce někdy zakomponuje i do své následné reakce, což zajímavě obohacuje základní koncept hraní.

Zapalte svíčky. Začínáme za 3, 2, 1... 
Atmosféra by se dala krájet, naše rande začíná. Každé setkání má vždy stejný počáteční scénář: mopsík se představí, občas prohodí méně či více sarkastickou narážku a následně se zeptá hráče na jméno. Po této úvodní proceduře přichází sada základních otázek ohledně práce, vzdělání, původu a koníčků, při které může hráč doufat v první indicie ohledně zájmů a postojů protějšku. Nutno podotknout, že ve hře nevíme, zda naproti nám sedí psík mužského, či ženského pohlaví. Někdy se představí mužským, jindy ženským, nebo neutrálním jménem. Ačkoli se jedná pokaždé o jiného účastníka, vždy proti nám vidíme tu samou postavu růžového mopse. Jemné rozdíly můžeme najít jen ve způsobu držení těla a výrazu očí, které většinou nervózně těkají po místnosti kdesi za námi. Z vzhledu našeho protějšku tedy nemůžeme vyčíst zhola nic, co bychom mohli v budoucím rozhovoru využít.

Po patřičném seznámení následují další možnosti dotazů, které jsou uvedené tázacími výrazy a po rozkliknutí se dále větví. Toto schéma výrazně ulehčuje orientaci hráče v seznamu otázek. Otázky tedy nevytváříme, jen je střílíme z předpřipravené zásoby. Hráč má široký výběr a jedno kolo trvá pouhé tři minuty, takže musí velmi rychle vybírat, na co se zeptá. Pokud jsou mezi dotazy prodlevy, mopsík se nebojí reagovat a vybízí hráče k dalším otázkám, spolu s šipkou nápovědy. Arzenál dotazů se zároveň s každým kolem v některých částech obměňuje a tak nabízí nové možnosti, ve kterých může hráč tápat.



Jak však záhy zjistíme, nemá smysl odkazovat se na předešlé odpovědi v rozhovoru, nebo využívat jakékoli poučky o správném chování na rande. Mopsík si nebere servítky a jeho odpovědi jsou velice často přímé až bolestné (například, když naprosto shodí vaše oblíbené literární dílo). Po několika kolech s různými protějšky zjistíme, že jsou reakce absolutně nepředvídatelné, často si i vzájemně odporují a to i v případě, že položíme tu samou otázku vícekrát. Nemá tedy žádný smysl pokoušet se vytvořit jakoukoli strategii, rozmýšlení totiž nikam nevede. Hráč tedy není tím, kdo hru řídí, ale musí se jí nechat unášet a držet se jejích pravidel. Hra naštěstí nabízí kromě vtipných, ironických nebo sarkastických pasáží také pozitivní východiska, kdy má hráč možnost například spřádat s mopsem plány na dobytí světa s jazzovou kapelou, což může zažehnout plamínek naděje. Ani to však v Hot Date neznamená, že má hrající vyhráno. Plamínek se dá lehce sfouknout, stejně jako se může rande jednou špatnou otázku jednoduše zvrhnout v katastrofu.





Hot Date velmi zajímavě odráží realitu rychlorande, které je ve své podstatě opravdu jakousi textovou dialogovou hrou. Během velmi krátké doby by se měli dva lidé co nejlépe seznámit, což vede jak k absurdním a velice přímým otázkám, tak k podobně znějícím odpovědím. Absurdita a ironie obaluje celou hru a spojuje její jednotlivé prvky v komplexní celek. Hra ukazuje mopse v různých rozpoloženích, jako výrazně rozdílné osobnosti, což podtrhují i jejich reakce podpořené například slangovými výrazy. Hot Date si zároveň zahrává se stereotypy v rámci speed datingu. Mops se nebojí hráči za minutu vyznat lásku a hned nato ho bouřlivě odmítnout. Pravda v těchto třech minutách není podstatná. Podstatné je, jestli je reakce pozitivní, nebo negativní. Nemusí dávat smysl. To se však následně stává jen součástí ploché konverzace, odškrtnutou položkou v seznamu. Nikdo není vítězem a nikdo poraženým. Roztěkaný a často cynický mops se nebojí upřímnosti a vyvolává tak v hráči otázku, co je vlastně cílem hry a jak paradoxní, absurdní ale vlastně zábavný systém tento typ seznamování představuje.  

Ztlumte světla. Zapalte svíčky. Čeká vás romantický večer. Večer rychlorandění.

Platformy: Windows, Mac OS X, Linux
Rok vydání původní verze: 2015
Žánr: dating simulator
Autor: George Batchelor
Země výroby: Velká Británie