neděle 17. listopadu 2013

The Republia Times


Relativně mladá flashová strategie „The Republia Times“ vyšla v dubnu roku 2012. Autorem hry je Lucas Pope a vznikla jako jeho první rychle vytvořená hra při příležitosti příprav na Ludum Dare, vývojářskou soutěž v tvorbě her za dva dny. Zárověň byla také předchůdcem hry „Papers, please“.


Úvodní stránka The Republia Times

Válka s Atergií skončila a do Republie se pomalu navrací pořádek. V této chvíli se hráč stává šéfredaktorem novin „The Republia Times“ a jako takový má za úkol dohlížet na novináře a vybírat články, které budou publikovány. Není to však tak jednoduchý úkol jak se může na první pohled zdát.
Veřejnost, stále otřesena proběhlou válkou, není vládě zatím příliš loajální. Proto je na vás, abyste do tisku posílali takové články, které pro Republii vyznívají pozitivně a důvěru v její vládu tak posílí (jedním z prvních úkolů je zvýšit ji konkrétně na hodnotu 20). A aby bylo zaručeno, že svoji práci odvedete dobře, dostanete zprávu, že je vaše rodina držena na neznámém „bezpečném místě“.
První den v nové práci může začít. Na výběr máte články z kultury, sportu, politiky (ty loajalitu zvyšují/snižují o mnoho bodů, ale na druhou stranu čtenáře moc nezajímají), nebo třeba i počasí (které ovšem nejde ovlivnit, takže tyto články přízeň nezvyšují ani nesnižují). Čím delší článek bude, tím větší vliv bude mít. Na výběr máte ze tří různých velikostí. Hráč se musí snažit, aby článků zveřejnil v každém vydání dostatek, jinak přijde o pravidelné čtenáře, což je dalším z důležitých ukazatelů. Když se vyhnete zprávám typu „velký čestný vůdce byl vyfocen v dámských šatech“ nebo těm o zvyšování daní a vyberete například ty, které vychvalují vojáky Republie, můžete se na konci dne těšit na zvýšení loajality a samozřejmě na zprávu o tom, že o vaši ženu a děti je dobře postaráno. Také dostanete další úkol.
Takhle to jde stále dokola několik dní, dokud se mezi texty ke schválení nezačnou objevovat podivné zprávy, o kterých později zjistíte, že pochází od povstalců, kteří vás nabádají k tomu, abyste konečně vynesli pravdu na povrch. V tuto chvíli čeká hráče velké rozhodnutí. Zůstat věrný své vládě a dál přehlížet to, že musíte zametat pod stůl všechny její prohřešky, nebo vyhovět povstalcům a riskovat tak život vaší rodiny?

Nalevo první zpráva od povstalců, která však ještě není srozumitelná a čitelná.

Tady není správná ani jedna z možností. Rodinu se vám tak či tak zachránit nepodaří. V obou případech budou „eliminováni“. Pokud se přikloníte na stranu povstalců, najdete si rodinu novou a opět se z vás stane šéfredaktor v novinách „The Democria times“. Nový název však neznamená nové postupy. Vaše nová žena je i s dětmi opět na „bezpečném místě“ a vy musíte vybírat co nejvhodnější články. Ve hře kromě jiného nadpisu novin žádná změna neproběhne, proto jsem si v prvních chvílích také myslela, že se hra spustila od začátku.
Nastává tedy otázka: „K čemu to bylo všechno dobré? Jaký měl celý tento převrat smysl?“ Zbývá jen pocit bezmoci a marnosti, protože stejně jako v September 12 je nejspíš jedinou možností, jak hru vyhrát, že ji hrát vůbec nebudete.
Pro hráče je nejtěžší již zmíněné morální rozhodnutí  na počátku hry a podruhé potom s příchodem povstalců. Rozhodnout se pro utajování nevhodných zpráv je mnohem těžší, když vidíte, jak málo článků, které se mimochodem velmi často opakují, se dá vybrat. Většina z nich je právě negativně vyznívající a s ubývajícím časem je stále náročnější rychle vybrat nějaké pozitivní, aby vaše vydaní pro daný den nezelo prázdnotou. Občas člověku připadá, že jediná přijatelná věc je snad jen to počasí. Jenže kdo by chtěl na titulní straně článek o tom, že zítra bude pršet?
Hra má spíš než jako pobavení, sloužit ke kritice propagandy a donucení hráče zamyslet se nad tématem. To se jí dle mého daří výborně.
The Republia Times se ovládá myší a má poměrně jednoduché grafické rozhraní. Černobílá novinová plocha je občas narušena červenou barvou (to v případě zpráv od povstalců). Sestává se z hlavní stránky, kde jste každý den informováni o tom, jestli je s vámi vůdce spokojen a jak se právě daří vaší rodině. Ta je navíc doprovázena jednoduchou melodií, která by při delším poslouchání mohla být značně na nervy jdoucí. Na druhé se dozvíte, jak se vám v daný den dařilo, kolik máte čtenářů a co se od vás očekává v příštím kole. A konečně třetí, můžeme říci „pracovní stránka“, obsahuje ukazatel loajality, ubíhající čas, sloupec s nabízenými zprávami a hlavně stránku novin, kde vidíte jejich konečnou podobu.




The Republia Times nejspíš není hrou, ke které bych se časem vracela, pokud bych si potřebovala zkrátit volnou chvíli. Už při druhém hraní, (kdy jsem chtěla zjistit, jaký bude mít hra konec, když povstalcům nebudu důvěřovat) jsem se začínala nudit a chtěla mít prvních pár dnů rychle za sebou.
To však ale myslím ani nebylo autorovým účelem. Myslím, že hra je spíše velmi podnětná a donutila mě se tématem manipulace s veřejným míněním zamyslet a to také podle mě bylo jejím úkolem, který splnila.

Žádné komentáře:

Okomentovat