The Republia Times je flashová
hra vytvořená v rámci přípravy Lucase Popa na soutěž Ludum Dare (probíhá v pouhých
48 hodinách, a za tu dobu vývojáři musí vytvořit hru). Do soutěže se Lucas Pope
poté přihlásil se hrou 6 Degrees of
Sabotage.
Hra začíná tím, že nastupujete na
místo šéfredaktora v plátku, který se jmenuje The Republia Times. V rámci
nového místa získáte i novou rodinu, která je však odvedena kamsi bokem, aby na
vás vláda měla páku a neměl jste rebelské roupy. A to proto, že stát, který se
jmenuje Republia, nemá příliš velkou důvěru místního obyvatelstva. Snaží se ji
proto získat a vymanit se z krize po nedávné válce se sousedním státem
Antegrií. Cíl hry se tedy z počátku jeví jasně – dávejte do novin články,
které podporují loajalitu k režimu a snažte se mít, pokud možno, co
největší čtenářskou základnu. Dostanete i takový malý quest – zvyšte loajalitu
veřejnosti k vládě do 3 dnů na 20 bodů.
Po tomto textovém úvodu se
přepnete myší do herního režimu tlačítkem „Start work“. Následující interface
simuluje editorské prostředí. Grafika je černo-červeno-bílá a naprosto
jednoduchá, tudíž nerozptyluje. Nalevo vidíte hodiny, kde vám ubíhá vaše
pracovní doba – tedy časový limit, v kterém musíte zvládnout sestavit aktuální
vydání novin. Kdybyste to náhodou zvládli příliš rychle, můžete tlačítkem „End
day“ ukončit herní sekvenci. Nalevo dole také vidíte počet vašich čtenářů a
číslo znázorňující loajalitu k režimu. Statistické a informační údaje jsou
tímto tedy pokryty. Uprostřed obrazovky se zobrazuje „News Feed“, kde vám v průběhu
pracovní doby přibývají zprávy (vyjádřené titulkem), které můžete, ale také
nemusíte zveřejnit. U každé zprávy si můžete vybrat, jakou velikost použijete.
A napravo jsou konečně samotné noviny, které mají 5x4 čtverečků. Do těch můžete
přetahovat zprávy z „News Feedu“ a řadit si je dle libosti. Čím jsou články
větší, tím více ovlivňují loajalitu. Proto když dáte do novin negativní zprávu
o vládě přes celou stránku, sníží to loajalitu mnohem víc, než kdyby článek byl
malinký. Počet čtenářů je ovlivňován zase tím, jak moc jsou články zajímavé.
Nejradši mají lidé témata jako počasí, sport, zábava či válečné zprávy.
Politiku zrovna nemusí, ale pokud chcete zvyšovat loajalitu, sem tam jí tam
strčit musíte. Některé články mohou být negativní, ale loajalitu to neovlivňuje,
protože třeba na počasí vláda prostě vliv nemá (Čína a Sovětský svaz by ale asi
měli jiný názor).
Na konci pracovní doby jste
seznámeni s výsledkem svého snažení. Pokud byl dobrý, vaše rodina se má
skvěle či dokonce dostane nějaké ty výhody, pokud ne, o benefity přichází. Do
dalších dnů dostanete ještě pár questů, týkajících se zvyšování loajality a
čtenářstva. Když tohoto cíle dosáhnete, a váš vůdce bude spokojený, tak by vás
vláda měla šestý den přestat za odměnu extrémně hlídat, a ponechá vám víceméně
volnou ruku. Tímto se k vám v „News Feedu“ začnou dostávat podivné,
červeně vyznačené vzkazy, obsahující dosti protivládní obsah. Ano, snaží se vás
kontaktovat samotný velitel rebelie a žádá vás o pomoc – vydávejte protivládní
zprávy a my zachráníme vaší rodinu. Teď je na vás, zda maskovaného hrdinu
uposlechnete či ne. Následuje tedy další quest – do 4 dnů dosáhněte určitého
počtu disloajality, a k tomu zvyšte čtenářskou obec, a vaše rodinka bude
zachráněna (A nebo ohrožena?). V podstatě máte na výběr - poslechnout, anebo
zůstat loajální režimu. Má to ale háček. V průběhu následujících dnů je
čím dál těžší vybírat jakékoliv pozitivní zprávy, a to proto, že prostě ubývají
– pravděpodobně díky začínající rebelii. Tudíž, i když zůstáváte loajální,
stejně bude vaše rodina eliminována, vy jste vyhozen, a vláda se zaměří na nová
média, protože tisk už je přeci překonaný. V případě, že zareagujete
rychle na rebelské volání divočiny a dodržíte podmínky questu, tak tzv.
Republii osvobodíte, ale ouha, vaše rodinka také zemřela, rebelům se nepodařilo
jí zachránit. Abyste ale nebyli tolik smutní, jako satisfakci dostáváte novou
práci. Když jí přijmete, The Republia Times jsou náhle přejmenovány na The
Democria Times, dostanete novou rodinku, a příběh začíná v podstatě od
znova. Nejdřív jsem si ani přejmenování nevšimla, a myslela jsem si, že hra
jede od začátku. (Články totiž měly podobný obsah jako předtím, jen se změnilo
jméno státu. Tomu patří tak trochu má jediná výtka, ale pokud to byl účel, tak
byl naopak splněn.)
Celý tento koloběh má za cíl nás
upozornit, že ať je systém jakýkoliv, vždy tu budou lidé snažící se ovlivnit
naše myšlení skrze média. Při hraní hry člověk cítí tak trochu beznaděj, že ať
dělá cokoliv, vždy to skončí stejně – ať už se rozhodne pro větší „dobro“, nebo
zlo. Hra je tedy, ač se zdá být nelineární, velice přímočará, jasně ukazující
prstem na daný problém, seznamujíc při tom hráče s principy propagandy a
cenzury. Dle mého se jí to daří, a ještě k tomu nabízí zábavné herní mechanismy
simulující práci redaktora. Být v jeho roli opravdu není jednoduché, a i
když drží v rukou velkou moc, je v podstatě ponechán osudu (Jak naznačuje
i tlačítko na „game over“ obrazovce – „Accept fate“) a držen v šachu pákou
v podobě rodiny. Proto ten Goebbels v orwellovském hávu. (Kdo o něm četl něco více, ví,
že v jedné fázi jeho života byl přinucen setrvat na jeho pracovní pozici z donucení,
a rodina v tom hrála taky určitou roli, a taky Lída Baarová, ale to je na
delší povídání.) Hra také odměňuje trpělivé a všímavé hráče skvělou pointou.
Platformy: Online
Rok vydání původní verze: 2012
Žánrové zařazení: Strategie, Simulace
Designéři: Lucas Pope
Země
výroby: USA
Žádné komentáře:
Okomentovat