neděle 17. listopadu 2013

The Best Amendment: Mít či nemít zbraň?




Molleindustria (2013). The Best Amendment (PC/MAC).

Většina ambiciózních indie her se snaží být netradiční a objevná. Méně jednoduché cesty k tomuto cíli zahrnují originální práci s herními mechanismy, případně s grafickou stránkou hry (zejména ve smyslu level designu). Jednodušší (což rozhodně není třeba vnímat pejorativně) cestou pak je postavit hru na nějakém poselství. Hry z italského webu Molleindustria tak činí pravidelně, přičemž témata se rozpínají od předstíraných orgasmů až po Wikileaks.
The Best Amendment se v návaznosti na masakr na connecticutské Sandy Hook Elementary School, který se odehrál v prosinci minulého roku, vyjadřuje k problematice držení zbraní. Ve Spojených státech amerických je právo vlastnit střelnou zbraň zakotvené v druhém dodatku ústavy, na který The Best Amendment odkazuje názvem (amendment = anglicky dodatek).

Konkrétně však The Best Amendment pracuje s výrokem výkonného viceprezidenta National Rifle Association, americké neziskové organizace prosazující druhý dodatek, Waynea LaPierra. Ten se na obranu držení zbraní vyjádřil slovy: „Jediná věc, která zastaví padoucha se zbraní, je hrdina se zbraní.“ Molleindustria prostřednictvím The Best Amendment namítá: „Co když se z hrdiny se zbraní stane padouch se zbraní?“

Jak ty mně...

Argumenty pro větší kontrolu zbraní ale nepředstavují jen obrácené citáty, případně citáty další (například od Raye Bradburyho, autora 451 stupňů Fahrenheita). Přicházejí i prostřednictvím toho, jak se hra hraje. Hráč se tu stává ozbrojenou figurkou kukluxklanoidního vzhledu, zprvu osamocenou. V jednoduché aréně vystavěné v podstatě jako osvětlený jednoobrazovkový výsek ve tmě (což může naznačovat tmářský přístup NRA) ale váš bílý avatar (ovládaný pro browserovou hru ne zcela klasickou kombinací kláves WASD a myši) postupně obklopují černě zbarvení zakuklenci. 

Záměrně je neoznačuji jako protivníky, protože ve skutečnosti jde o automaty jdoucí ve vašich stopách, v duchu „ghostů“ z převážně závodních her. S tím rozdílem, že vás mohou zabít. A to přesně v repríze vašich činů. Počet zakuklenců s koly exponenciálně narůstá a dělají to, co jste dělali vy.

Přitom honba za co nejvyšším skóre vám v podstatě nedovoluje se střelbě zcela vyhnout, čili nakonec se aréna hemží vašimi dvojníky. Jimž se stejně jako vám střídají zbraně – od pistole postupně přes brokovnici a samopal dorazíte až k rakometu. Třebaže vy jste coby hrdina zabili padoucha, padouch teď v přesné nápodobě vašich činů může zabít vás, čímž se otázka tvůrců z Molleindustria promítá do praxe a hrdina se v alegorii na „záleží na úhlu pohledu“ doslova stává padouchem. Znovu a znovu. 

Protože klonuje vašeho hrdinu, označují tvůrci hru za Massively Single Player. Opět nejde o snahu přesně pojmenovat koncept, ale spíše o další satirický odkaz, a sice na protiklad, kterým by mohl být masivní multiplayer. Masivním singleplayerem se totiž rozumí (respektive si v tomto smyslu před lety nechala koncept patentovat firma Nintendo) singleplayer, kdy ovšem činy každého hráče ovlivní prostředí hry hráčů ostatních.

KKK alegorie

Komentář ze strany Molleindustria přitom nekončí jen proměnou kladného hrdiny v záporného. Už tím, že postavičky připomínají členy nechvalně proslulého Ku Klux Klanu, dává jasně najevo, co si o NRA, jeho zástupcích a cílech myslí. Nejen vizuálně, ale i audiálně, kdy hru doprovází country hudba, již máme spojenou s americkým jihem, tedy domovem Ku Klux Klanu. Zastánci volného a neomezeného zbrojení jsou tak postaveni na roveň rasistickým, xenofobním a provinčním prosťáčkům, podle jižanského stereotypu.

The Best Amendment navíc v okamžiku, kdy vaše postavička přijde o všechny životy, nabízí ještě jedno téma k zamyšlení – po skončení hry se totiž hráči zobrazí anketa, která má vést ke zjištění vlivu videoher na agresivitu hráčů. Rorschachův test, kdy se máte rozhodnout, zda vám obrázek připomíná motýla, zavražděný plod nebo dva líbající se Pokémony, nebo zda vidíte pouze menstruační krev, také zřetelně sděluje stanovisko Molleindustria k této problematice. 

Pokud potom hráč prohraje vícekrát, hra mu dovolí pokračovat jen v případě, že se v minulosti neúčastnil násilných nebo antisociálních aktivit. Takže hráč, který chce pokračovat, musí odkliknout přístup ke svým osobním údajům. Po těch samozřejmě tvůrci nesáhnou, nicméně touto satirou je hráč konfrontován se svojí touhou po násilí za každou cenu.

Existuje hratelné médium?

Díky tomu, že The Best Amendment pracuje s nejjednoduššími herními mechanismy, kdy se zcela intuitivně pohybujete v omezené aréně a myší ve 2D prostoru určujete směr střelby i její iniciaci, je jako prostředník (=médium) sdělení Molleindustria maximálně úspěšný. 

Neskrývá se za metaforami, ani složitějšími herními principy, takže k hráči míří poučení přímočaře. Jako indie variace na arena shooter, tedy subžánr stříleček, který hráče uzavírá do neopustitelné arény, se nicméně o nic dalšího nesnaží. 

V okamžiku, kdy se seznámíte s tím, co chce hra říci – tedy v průběhu několika málo kol – je The Best Amendment se znovuhratelností na nule. Znamená to, že aby se hra stala skutečně svébytným médiem, jež vyjadřuje určitý názor, musí do značné míry přestat býti hrou?

Žádné komentáře:

Okomentovat