středa 20. listopadu 2013

The Republia Times: V kůži Conrada Breana


The Republia Times je flashová hra vytvořená americkým vývojářem Lucasem Popem v roce 2012. Jedná se o na první pohled jednoduché dílo, jak po grafické stránce, tak po stránce ovládání. Tyto vlastnosti vyplývají z faktu, že titul Republia Times byl koncipován jako příspěvek do soutěže Ludum Dare, jejíž pravidla jsou velice striktní – vytvořit hru během osmačtyřiceti hodin na předem dané téma. (Soutěž Ludum Dare byla založena Geoffem Howlandem roku 2002.) Pope tudíž neměl velký manévrovací prostor a spíše než na interface se soustředil na téma a sílu výpovědi. „I created this as a warmup for Ludum Dare, a 48 hour game-making competition. This is my first quickly-developed game and my first Flash game. Flash debugging is a nightmare but otherwise I had fun. Flixel is great.“ (http://dukope.com/) Je však třeba říci, že i přesto je Republia Times uživatelsky přátelská a vcelku přehledná hra.



Lucas Pope se v Republia Times věnuje podobnému tématu, které později rozpracoval v oceňované hře Papers, Please, tedy roli gatekeepera v totalitním politickém systému. Nicméně, na rozdíl od Papers, Please, kde je hlavním představitelem imigrační úředník rozhodující o tom, kdo smí překročit hranice fiktivního komunistického státu a kdo nikoliv, je protagonistou hry Republia Times šéfredaktor stejnojmenného deníku. Jeho úkol je jasně vyjádřen v úvodním screenu hry: „Welcome to Republia Times. You are the new editor-in-chief. The war with Antegria is over and the rebellion uprising has been crushed. Order is slowly returning to Republia. The public is not loyal to the government. It is your job to increase thein loyalty by editing The Republia Times carefully. Pick only stories that highlight the good things about Republia and its government. You have free days to raise public’s loyalty to 20. As a precaution against influence, we are keeping your wife and child i a safe location.

Republia Times je tedy jakýsi simulátor šéfredaktorské práce v předním deníku podřízeném ideologii státu/strany. Vizuální stránka hry proto pravděpodobně ne náhodou odkazuje k osmdesátým letům – člověk se tak snadněji vžije do role novináře v některé z totalitních zemí minulého století. Nevkusné fonty, křečovitá grafika navozující atmosféru zastaralé redakce kdesi na východě, kam právě dovezli vyřazené počítače z kapitalistické ciziny. Do toho články jako vystřižené z Lidové demokracie padesátých let: Rebellion has been crushed. Peace returns to all sectors. | Republia forces have destroyed Antegria’s illegal satellites. | 33 000 teachers and academics reassigned to more useful labor tasks.

Právě tyto články nabízené v news feedu jsou jediným možným obsahem jednotlivých čísel deníku. Na šéfredaktorovi pak je ze článků sestavit titulní stranu tak, aby vyhověl požadavkům Vůdce (The Great and Honorable Leader). Jednou je požadováno zvýšení loajality občanů k vládě, jindy zase rozšíření čtenářské základny. Jak hra postupuje, obtížnost se zvyšuje. Čas ubíhá rychleji a témata jsou čím dál tím více negativní a tudíž nevhodná pro publikaci. V tu ránu do hry vstupuje špion, který se snaží přetáhnout šéfredaktora k protistraně. Pokud se rozhodnete bojovat s větrnými mlýny a zůstanete loajální ke svému Vůdci, zřejmě dojdete až k tomuto vzkazu: „We have reviewed your file. Your performance is: -APPRECIATED-. The Great and Honorable Leader has decided that printed paper is old technology. The Ministry of Media will be moving to focus on online communications. Your services are no longer required. Your family has been eliminated and you will be reassigned.



 Pokud podlehnete vábení špiona a sabotujete oficiální vládní propagandu zveřejňováním negativních zpráv o stavu země, doberete se tohoto oznámení: „We have done it! Thank you my friend! Without your efforts the rebellion would have failed once again. A new era for our beloved nation begins. I’m truly sorry that we could not save your family. We need someone with your skills to talk with the people. Come back tomorrow for your new position. Long live Democria! Je patrné, že mezi loajalitou a zradou není v konečném účtování žádný rozdíl. Vaše rodina bude tak jako tak eliminována (slovo odkazující k oficiální mluvě NKVD) a vy přeřazen – jak lze vycítit z kontextu, pravděpodobně do některého z pracovních táborů.

Zde vidím hlavní morální poselství hry. Ta totiž už ze své podstaty probouzí v hráči snahu splnit zadané úkoly a dosáhnout co nejvyššího skóre (v tomto případě přežít na své pozici všech jedenáct uzávěrek deníku). Není ani tak důležité, že podmínkou postupu od uzávěrky k uzávěrce je šíření oficiální propagandy a matení veřejnosti. Nad tím se, troufám si tvrdit, málokterý hráč pozastaví. Pokud ano, je buďto vyřazen ze hry pro neplnění svého poselství, případně přetažen na stranu rebelů (s výsledkem popsaným v předchozím odstavci). Motiv rodiny nepovažuji až za tak důležitý. Ačkoliv jsme po každé uzávěrce informováni o jejím stavu, což může vytvářet jakýsi tlak, jedná se spíše o abstraktní prvek dokreslující složitost pozice, v níž se šéfredaktor nachází. Ani se nedomnívám, že bylo v silách této hry motiv rodiny nějak více rozpracovat.

Když se podíváme například na Sovětský svaz třicátých let minulého století a jeho významné osobnosti ze sféry médií a kultury, je zřejmé, že strach o ztrátu společenského statutu, pracovní pozice a obecněji stimul přežití byl pro valnou většinu hlavním motorem činnosti ve prospěch vládnoucího režimu. O tomto tématu obšírně píše například Solomon Volkov (Volkov, S. Svědectví. 2005) a uvádí mnoho prominentních osobností té doby (Prokofjev, Bucharin, Mejerchold), které neváhaly publikovat v oficiálním stranickém deníku Pravda nekritické statě oslavující „vůdce a velkého učitele“ Stalina. Tento jev je v totalitních státech běžný a mnohdy i pochopitelný a ve hře Republia Times se jej podle mého názoru podařilo docela úspěšně napodobit.

Co se dle mého soudu moc nepovedlo, je poněkud schematický konec „rebelské“ herní varianty. Jak uvedl sám Lucas Pope na svém Twitteru: „There’s two endings but you can’t change the ultimate outcome“. Rozhodnete-li se tedy vyhovět požadavkům rebelů a začnete nabourávat oficiální propagandu, je váš osud stejně zpečetěn. Žádná revoluce, žádná změna poměrů. Se svou rodinou se můžete rozloučit a začínáte od znovu, jen pod jiným titulem. To se mi zdá ve stínu vcelku promyšleného morálního sdělení hry jako příliš jednoduché zakončení. Nicméně, i tak je Republia Times mimořádně zajímavou hrou, která ve své jednoduchosti dokáže nastolit pozoruhodné otázky.




The Republia Times

Rok vydání původní verze: 2012
Designéři: Lucas Pope
Země výroby: USA
Platformy: Online
Žánrové zařazení: Strategie

Žádné komentáře:

Okomentovat