Phone story: temná minulost našich telefonů

Málokdo přemýšlí o tom, jakou cestu k nám musel urazit mobilní přístroj, který každý den používáme ke komunikaci. Ani mě by nenapadlo uvažovat o původu surovin nutných k výrobě telefonů, dokud jsem neviděl dokument Krev v mobilech. Z toho důvodu mě zaujala i hra Phone Story od italské společnosti Molleindustria.

Phone Story, původně aplikace pro App Store, se poměrně kriticky strefuje do všech uživatelů mobilních telefonů. Už úvodní věta „Hello consumer. Thank you for joining us. Let me tell you story of this phone, while I provide you with quality entertainment“, kterou po spuštění hry přednese jednoduchý smajlík, v sobě skrývá jistou ironii. 

Následují čtyři mezihry, v nichž je hráč postaven do role otrokáře v dolech, bezohledného čínského zaměstnavatele, prodejce mobilů, který naplňuje vzrůstající poptávku po malých přístrojích na komunikaci, a na závěr je hráč opět jakýmsi šéfem, který na smetišti rozděluje součástky na recyklaci. Hrou nás provází hlas popisující koloběh mobilů v dnešním světě konzumu. V některých chvílích je komentář vůči uživateli mobilního telefonu poměrně rýpavý: „When you purchased this phone, it was new and sexy… Did you really need it? Of course you did… You were looking for something that could signal your status, your dynamic lifestyle, your unique personality.“

Obyvatele vyspělého světa nenapadne, že by měli co dočinění s vykořisťováním dětí v Kongu nebo že někde kvůli uspokojení jejich poptávky po elektronice dochází k sebevraždám v důsledku pracovního přetížení u montážní linky na nejnovější model iPhonu či HTC. Phone Story zprostředkovává zážitek z moci nad druhými a snaží se v lidech vyvolávat nepříjemný pocit. To umocňuje ještě ironický komentář v pozadí hry.

Hráč je nucen do hraní, čímž sbírá body a plní cíl v určitém časovém limitu. Pokud se příliš zaposlouchá do komentáře, který mu třeba v nějakou chvíli přijde zajímavý, vše se zastaví. Smajlík ho pak pokárá, aby nepředstíral, že není spolupachatelem. Aplikace tak lidem bez okolku vyčítá, že přispívají k věcem, na něž je upozorňováno.  

Arkanoid s padajícími dělníky

Aby se Phone Story dala dohrát, alespoň část s příběhem, a koloběh mobilních telefonů se uzavřel, je nutné správně plnit úkoly. V dolu vojáci dohlížejí na to, aby dětští horníci nezaháleli. Před továrnou pobíhají dělníci s nosítky, chytají padající sebevrahy a ti pak odchází znovu do nikdy nekončící práce. Před pomyslnou budovou Applu pak prodejce rozhazuje nejnovější typ iPhonu, aby naplnil touhu lidí, kteří se snaží dostat do obchodu bez ohledu na své zdraví. Zajímavé je, že je na budově symbol hrušky, ačkoliv na některých obrázcích dostupných na internetu tam je standardní jablko.

V závěrečné části se rozbité mobily šrotují a jednotlivé součástky spalují a recyklují. O ekologii ovšem nemůže být ani řeč, což hra velmi zdůrazňuje. Nové mobily se brzo okoukají, a tak se vyhodí na smetiště. A celý proces může začít nanovo – shánění surovin, montážní hala, nové přístroje, odpad. I hra se přesune na začátek do konžských dolů.  

Ovládání je velice jednoduché. Je znát, že hra byla zamýšlena pro dotykové mobilní telefony. V části s dětskými otroky se určuje, kam se mají přesunout vojáci, aby automaticky vyčinili zahálejícím. Minihra před čínskou továrnou připomíná Arkanoid, hráč musí přesouvat plošinu, aby pochytal padající panáčky, kteří ovšem odskakují. Ke skutečné záchraně dochází až při druhém dopadu.  Při rozhazování mobilních telefonů je nutné zaměřovat na přibližující se konzumenty. Princip známý například z Angry Birds je zde zjednodušený díky viditelné a přímé trajektorii letu. U recyklace se součástky musí přetahovat k příslušným stanovištím – tavicí kotel, spalovna obvodů, spalovna plastů. Všechny úkony lze zvládnout pomocí dotyku nebo klikáním myši v případě počítače.     

Kape nám krev z mobilů?

K dispozici je ještě takzvaný Obsolescence mód, ve kterém je možné hrát od začátku bez „otravného“ komentáře. Tvůrci i zde s jistým sarkasmem odkazují na násilí nebo zneužívání lidí, které je během celé výroby mobilů přítomno. Hráči pak poskytují možnost vychutnat si páchání těchto „zvěrstev“ bez rušení. Koloběh je ale nekonečný, a tak se čtyři kola znovu a znovu opakují. Každý začátek cyklu je uveden zjednodušenou verzí úvodní písně z filmu 2001 Vesmírná Odyssea. Za zvuků hudby na planetu Zemi sestupuje černý monolit, jehož silueta odpovídá mobilnímu telefonu. S jistým patosem se zde odkazuje na předmět, který v současnosti dominuje naší kultuře. Alespoň v západním světě.      

Myšlenkou hry je upozornit na problém a postrčit lidi k zamyšlení. Podobně tomu bylo v dánském dokumentu Krev v mobilech. Ten pojednával o těžbě vzácných minerálů, zejména coltanu, který se dobývá ze země v Kongu. Slouží k tomu nelegální doly, kde jsou zaměstnáváni lidé a velmi často i děti. Problém je, že za svou práci nedostávají zaplaceno a zpravidla jsou v dole uvězněni a musejí tam pracovat až do své smrti. K té dochází v drsných podmínkách ručně vykopané díry poměrně často. Prodej coltanu ovšem navíc sponzoruje nákup zbraní pro různé vojenské skupiny, které mezi sebou vedou nelítostnou válku. Proto jsou suroviny v součástkách moderní elektroniky dvojnásob krvavé. Každý nákup telefonu a jeho používání tedy svým způsobem znamená příspěvek na zločiny proti lidskosti.