Phone Story

Rok vzniku 2011

Vývojář: Molleindustria

Hlavní autor: Michael Pineschi

      Phone Story je hra vzdělávací, upozorňovací a vztyčující prst. Dohrajete ji za pár minut, ale přemýšlet byste o ní měli dlouhé hodiny. Ostatně z dílny vývojářů italského studia Molleindustria už vzešly takových her od doby vzniku (v roce 2003) desítky. Patří mezi ně například Oiligarchy, která si bere na mušku těžbu ropy, repektive  politickou a ekonomickou moc těžařů a bezohledné drancování životního prostředí i surovinových zdrojů. Rozruch vyvolala i akční Faith Fighter, tedy adaptace bojových her ve stylu Mortal Combat – kde si v rámci prosazení víry trhají hlavy Ježíš s Mohamedem a ještě výbušnější ohlas měla v Itálii soudně a mediálně popotahovaná hra Operation Pedopriest, která zase propírá sexuálnískandály v církvi.  Všechny hry od Molleindustrie mají zkrátka jednotný rys a cíl – v jednoduché herní simulaci prezentovat sociálně či politicky třaskavé téma.

      Nejinak je tomu I u hry Phone story. Ta si bere na paškál podmínky a mechanismy, z nichž se rodí “náš oblíbený kamarád” smartphone. Paškál tady navíc zapůsobil tak silně, že hrou dotčenému výrobci - Applu už tento shareware dva roky nesmí přes práh jeho přístrojů. Nutno dodat že hra obecně neútočí přímo na něj (snad až na logo hrušky v části s dealerem), odhaluje praktiky výrobců obecně. Leč o Apple jednak chtěl být na tomto poli jedničkou a také už toho na něj nejvíc uniklo do médií a tak se asi nelze divit, vztahovačnosti firmy, která hru ze svého Appstoru vyřadila. Teď tedy zůstává dostupná jen mobilistům s operačním systémem android.  

      Hra má vcelku jednoduchou, animovanou grafiku vypůjčenou snad někde ze začátku 90. let a příliš složité nejsou ani herní mechanismy. Všechno jsou to vlastně dobře odzkoušené klikačky a obtížnost není nikterak vysoká, ostatně ta není účelem hry. Phone story je tematicky rozdělená na čtyři hlavní nepravosti současné telefonní mašinérie, které se autoři rozhodli vypíchnout. Každá z nich má pak pro tuto potřebu k dispozici vlastní minihru, během které je jeden každý problém podrobněji předestřen. Snad trochu problémů způsobí vzájemná snaha splnit zadání jednotlivých miniher a přitom vnímat mluvený projev, ale napodruhé už člověk nemá problém. Průvodcem je sám nevinný a usměvavý smartpohne, jeho úsměv ale rychle ztuhne, když se pustí do vyprávění.

      Nejdřív vás zavede do Afriky, konkrétně do vleklou občanskou válkou zpustošeného Konga, kde dnes vládne tvrdá ruka diktátorských bossů vezoucích se na obchodě se vzácnými nerosty. Konkrétně ten, který je pro Kongo darem i prokletím se jmenuje Coltan, nebolit kolumbit-tantalit. To je matně černá ruda, ze které se získává niob a tantal. A právě o ty se zajímají výrobci kondenzátorů a jiných malých součástek pro mobilní telefony, notebooky a ostatní elektronické přístroje. V zemi je celých 80 % světových zásob coltanu, i proto je o něj taková mela. Vydělává na něm ale málokdo a země jako celek skoro vůbec. Zisky z těžby jdou do kapes právě vojenským bossům. Na ty ovšem v naprosto vražedných podmínkách dřou místní horníci, namnoze děti, kteří neznají ani bezpečnostní a pracovní standardy ani moderní důlní nástroje. Zato ale znají moc dobře hněv svých mocipánů, a právě na tuhle část procesu získávání coltanu se hra samotná zaměřuje. V praxi tedy hráč v pozici vojenské gorily s kalašnikovem dohlíží na nebohé kopáčky a kdykoliv se některý z nich zastaví v práci, povzbudí ho dozorce několika slovy k horečnatější činnosti. Pakliže včas vybuzeruje dostatek odpočívajících dělníků, úspěšně splní první minihru a poskočí v telefonním životě dál - k vývojářům a technikům. 

     Tady se autoři inspirovali už vcelku mediálně známou kauzu kolem továrny firmy Foxconn v čínském Shenzenu. Ve Společnosti, která na zakázku dodává elektroniku třeba Applu, Sony, Dellu, Nokii nebo Hewlett-Packardu totiž kvůli drsným pracovním podmínkám a psychickému nátlaku v posledních letech spáchalo sebevraždu několik zaměstnanců, a to i přímo během pracovní doby, nejčastěji skokem z okna či střechy budovy. Vedení reagovalo na první i na druhý pohled šíleně. Nechalo kolem dokola budovy instalovat záchytné sítě. Protože ale sebevraždy zaměstnanců dál přibývaly a mediální tlak na Foxconn, jakož i jeho odběratele sílil, začali se letos konečně hýbat ledy a továrna začala s pracovními podmínkami alespoň něco dělat. Druhá minihra nás však vrací do doby záchranných sítí, respektive v této verzi pobíhají po dvoře dva zřízenci se záchrannou plachtou, do které chytají zaměstnance vrhající se ze střechy. Každého ale musejí chytat nadvakrát, a to je vzhledem k frekvenci skoků a trochu neefektivnímu ovládání (konvertovanému ze smartphonů) lehký problém. Překazit snahu dostatečnému množství samovrahů ale není nesplnitelné, a tak se může pokračovat ke třetí minihře.

     Ta přináší méně ožehavé téma, a sice distribuci nových telefonů směrem k natěšeným zákazníkům. Problém je hlavně to, že onu natěšenost zajistí sami výrobci masivní reklamní kampaní. Ta má předem na programovanou životnost, která začíná mediální masáží o supervýhodách nové verze přístroje, graduje záběry v televizním zpravodajství, které ukazují davy lidí vytrvale čekajících v mrazu i horku na první den zahájení prodejů a končí rychlou amnézií, kdy je třeba vygumovat zákaznickou paměť pro představení dalšího ještě superdokonalejšího a jediného potřebného aparátu. Vaším úkolem ve hře bude ztvárnit prodejní část, tzn. v pozici dealera před obchodem naházet co nejvíc telefonů koupěchtivým šílencům nabíhajícím proti vitrínám. Princip je přitom podobný obvyklým ztvárněním kulečníku, bowlingu nebo golfu. Tedy určit směr, razanci a trefit. V zásadě snadná úroveň pak vede k poslední mezihře a zároveň poslední fázi života chytrých telefonů, a to jeho skonu, čili rozebrání.

     Tím se tematicky znovu vracíme k vykořisťování a využívání levné pracovní síle třetího světa. Poté, co trh zaplaví nové generace telefonů, je totiž třeba skoncovat s těmi předchozími, a to pěkně moderně, marketingově – demontáží šetrnou k životnímu prostředí. Šetrnost je ale jenom pláštíkem, a to hned z několika důvodů. Jednak se technologický odpad během procesu stěhuje po celé planetě, a jednak mají způsoby jeho rozebírání k ekologičnosti tak daleko, jako kapr na Sněžku. Nejméně jsou pak šetrné k dělníkům, kteří s odpadem pracují a za často primitivních metod poškozují své zdraví mechanicky, chemicky či jinými způsoby. Ve hře je tento proces zpodobněn různými součástkami telefonů běžícími na pásu, které musíte v rychlosti rozstrkat příslušným likvidátorům. Jestliže se Vám to podaří, hra vás odmění povýšením ze školního módu do plnohodnotného chytrotelefonního kolotoče, který jednotlivé hry opakuje za sebou ve vyšší obtížnosti. A vy, coby spolupachatelé výrobního kolotoče můžete jeho obrátky roztáčet víc a víc v honbě za rekordním skóre. Ať mají být Vaši akcionáři a maminky na co hrdí..

  

     Tím se dostáváme k celkovému shrnutí. Celá hra je vcelku jednoduchá, základní verzi dohrajete na poprvé, maximálně napodruhé, pak dvě kola v obscolescence módu a potom začne nudit – v pořádku nejde o to, abyste u ní strávili hodiny. Důležité je u ní začít. Narozdíl od jiných her Molleindustrie není ani zábavná, je spíš syrová, ale to je snad ještě víc v pořádku. Téma samo totiž mnoho srandy nenabízí. Devizou hry v tomto případě je, že se o něm, pokud Vás ještě nepotkalo, vůbec dozvíte, začnete o něm alespoň uvažovat, v lepším případě se začnete pídit po dalších informacích a v nejlepším případě nějakým způsobem upravíte svůj přístup k těmto zařízením či výrobcům. Aspoň tak by si to nejspíš pánové z Molleindustrie představovali. Nakolik se jim to podaří, je však věc druhá. Zaprvé, něco aktivně dělat je vždy těžší, než si stáhnout hru. Zadruhé, komerční tlak velkých firem se zatím zdá být příliš silný, na to aby mu diktátem lifestylu masírovaný jedinec unikl, zvlášť když má být in. Zatřetí, nabízí se otázka, kolik lidí si vůbec (třeba i po zásahu Applu) tuhle hru zahraje a nakolik jsou vůbec PC hry silným médiem A začtvrté – kolik z nás má možnost vydat se na inspekční cestu po Číně, Tchaj-wanu, Thajsku či jiné montovně elektroniky, aby tam zkontroloval praktiky své oblíbené značky? Hry jako Phone Story tedy můžou být dobrým začátkem, ale může to u nich také skončit.