neděle 4. prosince 2011

Lady Popular – slečna (Ne)oblíbená

Tvá Lady je nejkrásnější, nejnadanější a nejchytřejší ze všech!

- Nápověda pro Lady Popular

Bylo jedno virtuální město a v tom městě vás nejvíc zajímal obchoďák, diskotéka a salon krásy. Proč? Protože jste slepi-… protože jste Lady Popular!

Na úvodní stránce před přihlášením vás přivítají fotky vychrtlých modelek; autoři upozorňují, že toto není reálný svět a že hráčky mladší 13 let se mají o hraní poradit s rodiči. Není divu, po tom, co bude dále řečeno. Záměr hry není úplně jednoznačný: Chovat si lidské tamagoči? Točit dolary za spoustu zboží a tímto podporovat takové chování v realitě? Plnit poněkud švihlé úkoly? Nebo všem ostatním ladies ukázat, že vy jste ta jediná nejkrásnější?

Hned zezačátku mi přichází na mysl sociální aspekt LP – ženská soutěživost a obecná představa, co je považováno za krásné. Samozřejmě si zezačátku volíte, jak vaše avatarka vypadá, a všechno z toho jde během hry upravit. (Ano, všechno. O tom ještě dál.) Na pódiu, které představuje každý týden tři nejkrásnější ladies na základě hlasování, stojí – jaké překvapení – opálené dlouhovlásky s očima velikosti mangy chibi, „vystajlované“ v luxusních hadřících. Cílová skupina? Mám jisté podezření, že to budou pubertální slečny. V tom případě na ně bude mít hra vážně špatný vliv.


Simulace „vzorové ženy“ je dost statická – sice si vyrobíte avatarku, ale tu vidíte jen v profilu. Je popsána určitými statistikami: ideální vahou, zdravím, čistotou, energií, IQ, štěstím, hladem a žízní. Její obraz se ovšem nemění např. ani s klesajícími statistikami zdraví, což znamená, že ani když ji „vyhladovíte“ a hodně unavíte herními činnostmi, nezanechá to na ní stopu. (To v mladé hráčce může podporovat pocit, že klidně může hladovět i ona a také bude stále krásná.) Jinak je simulace všednodennosti docela dobře zpracovaná. Hlad a žízeň se klasicky utišují pomocí zakoupení a použití jídla a pití, na ostatní statistiky mají vliv činnosti, které lady přimějete dělat. Hra vyhrožuje tím, že po přílišném zanedbávání vaše slečinka může i umřít; to jsem ovšem z důvodu delšího prozkoumávání zatím nedopustila, i když bych na tu virtuální smrt byla zvědavá… jestlipak bych si za zbytné dolary mohla koupit nějakou značkovou rakev? :-)

Vyzdvihla bych např. jednu mechaniku, která se snaží přibližovat skutečnosti: zvedání IQ. Výchozí hodnota 60 je, pravda, trochu zvláštní… nicméně jednak můžete umělou slečnu posílat číst do knihovny a tak jí po pár desetinách kvocient průběžně zvedat; a jednak vy sami, jako hráč, hraním jednoduchých miniher (hry ve hře – zajímavý koncept), smíte na její inteligenci, dolarech a skóre zapracovat. Zvedání IQ je nutnou podmínkou pro vzdělávací kurzy a získání lepší práce; i toto je relativně dobře herně ošetřeno. Ale, mimochodem, na detektiva musíte mít IQ 300 – to neměl ani Goethe, údajně největší génius s ubohými 205 body. Čím náročnější a prestižnější práce, tím delší a dražší kurz – to se však potom rentuje mnohem vyšší výplatou. Do práce ovšem můžete chodit, kdy a na jak dlouho se vám zachce; když má lady dobrou práci, vysokou denní výplatu a netočí denně tisíce dolarů, může si dovolit do práce zavítat velmi sporadicky. Jediné, co je potřeba si hlídat, když se vám nechce pracovat, je nájem – strhává se denně a jeho výše závisí na míře luxusu vašeho bydliště. Ale i to se dá vyřešit elegantně: sbalit na diskotéce co nejmovitějšího přítele. Protože z přítele má vaše avatarka DENNĚ body do skóre a určité množství dolarů. A samozřejmě, aby ho dostala, potřebuje na sobě mít například co nejdražší oblečení – ano, cena oblečení je jedním z faktorů, který má vliv na to, jestli se vám povede někoho „klofnout“. Jinak se simulace flirtování opět víc blíží realitě jenom v tom, že je třeba být co nejspokojenější, nejčistší apod. – pro samotné ulovení není třeba udělat nic než kliknout na tlačítko Flirtovat. (Je to snad herní nápodoba ve stylu „ta si jenom luskne a má ho“?) Troufám si tedy odhadnout, že se hra snaží dotlačit hráče (hráčku!) do polohy princezny, která nemusí ani nic dělat, vlastně asi jen, když se nudí…jaký má ale potom smysl pokračovat ve hře?

Neobvyklá věc – skóre nemá dominantní vliv, protože dokud nesplníte sérii úkolů pro danou úroveň, nemůžete postoupit. Úkoly jsou rozličné, na prvních úrovních nikterak náročné – měnění účesů, pronájem lepšího bytu, vylepšování bytu, kupování věcí; vlastně jde majoritně o koncept utrácení virtuálních peněz. Vymyká se úkol „soutěžení s ostatními ladies“, tzv. výzvy; porovnávají se charakteristiky, ovšem v konečném důsledku samozřejmě zase vyhrává ta, která má nejvíc peněz a tudíž si může dovolit nejlépe upgradovat svoji avatarku. Kromě dolarů ve hře figurují i diamanty – ty se kupují za reálné peníze, přes platební kartu, SMS… Lze za ně získat např. některé luxusnější oblečení a vybavení, také drtivá většina zvířat, které si můžete koupit, je ceněna v diamantech a ne v dolarech – možná, že tímto se hra snaží aspoň trochu odlišit zvířata od pouhých věcí.

Hra značně podporuje chápání světa, jak nám jej nabízejí média a módní průmysl. Lady Popular je chytlavá přesně v tom, že je pouhou (a přitom napůl reálnou) simulací; ve skutečném světě by nešlo dva dny hladovět a přitom pracovat a sportovat. Také je velmi jednoduché krmit avatarku jenom salátem a minerálkou, ačkoli v realitě je hráčka třeba milovnice steaků a čokolády – zde se manifestuje znatelně hráčská dominance a pánovitost. Není problém mít neustále dokonalý vzhled, každý den nový účes nebo šaty.

V konečném důsledku to podle mne může značně posílit pocit vlastní nedokonalosti až ošklivosti, a také znechutit hráčce realitu. Ony se totiž některé ženy v našem světě nejspíš chovají úplně stejně jako v této hře, ale většině z nich to nikdy nebude umožněno…

Pod čarou - ještě pár poznámek o tom, co mi přišlo na hře děsivé:

1. Proč si má lady na začátku několikrát měnit barvu i délku vlasů?! Ona to v reálu není taková legrace, přejít z modré na růžovou. Případně, když chci změnit líčení – holka tohoto typu se vážně neumí nalíčit sama, že si každou změnu musí platit? Slečna se tak náhle jeví dost neschopně – opakuji: na to, že zvládá chodit do práce, je hrou nucena chovat se jako princezna. Není tedy jasné, zda má jít skutečně o moderní, emancipovanou ženu.

2. Je otřesné, že muž je ve hře prezentován jako zdroj peněz; nejde s ním nic dělat a muž každého povolání má pouze jeden vizuální typ – protože zde v běhu hry záleží jen na povolání a tedy množství majetku. Pro pubertální slečny velmi „poučné“. Mimochodem, stereotypizace muže ve vztahu vzhled-povolání je zde na maximu, např. poslanec je starý, technik vypadá zvláštně…

3. Jestlipak uhádnete, k čemu slouží městský špitál? Pracovat tam? Ale kdeže! Nemocnice nabízí dvoje služby. Plastického chirurga pro zvětšení prsou a modelace obličeje – a konzultace s psychoterapeutem. Co dodat…

4. Obecné stereotypy – nahodilý výčet: Je doporučováno mít permanentku a chodit do fitka. Je žádoucí mít co nejroztomilejší zvířátko a oblékat ho do směšných kostýmů. Zezačátku je skoro existenčně nutné mít přítele. U každého jídla je udáno, kolik po jeho snědení přiberete. Nemá-li vaše postava dlouhé vlasy a neobléká-li se mainstreamově, ostatní hráčky vás moc dobře nehodnotí…

Žádné komentáře:

Okomentovat