sobota 3. prosince 2011

American Dream: víme o čem sníme?

Increpare games (2011). American Dream. (Adobe Flash).
Autoři: Terry Cavanagh, Stephen Lavelle, Jasper Byrne, Tom Morgan-Jones

Postava dává kazetu do přehrávače. Střih. Třesoucí se lidská hlava. Místo pusy jí chaoticky “skáčou” slova, ale tak rychle, že se nedají číst. Zahlédla jsem “prosperity – powerful - tape”. “I will make a million dollars.

Vaším cílem je vydělat milion dolarů, a tomu podřídíte vše. Váš život je zredukovaný na minimum – když jste doma, nakupujete nový nábytek, když jste v práci snažíte se vydělat na burze na akciích celebrit. Ne všichni jsou stejně slavní a “hodnotní”, proto musíte zvážit, zda své peníze vložíte do Michaela Jacksona nebo Billa Cosbyho. Kolem vybavování bytu a obchodování na burze se točí celý váš svět. Pořádáte sice párty, ale o zábavu vám nejde. Důvodem, proč je pořádáte je, že se na nich vždy dozvíte tip na akcie, které půjdou prudce nahoru. Právě proto je potřeba mít v bytě moderní nábytek podle nejnovější “Bible”- tedy aktuálního katalogu. Bez „trendy“ nábytku žádné párty nejsou možné a bez párty nedostanete tipy na akcie. Pokud se tímto budete řídit a na burze budete úspěšní, tak svůj milion vyděláte. A co se stane pak? Hra končí. “I am a millionaire and I did it by doing something I love.”

Hra má celkem jednoduché herní mechaniky. Po celou dobu se pohybujete pouze ve dvou prostředích – doma v bytě a na burze.

Do bytu můžete nakupovat nábytek a domácí potřeby podle nového módního katalogu, který vychází každé čtvrtletí. V momentě, kdy byt vybavíte nejnovějším nábytkem, můžete pořádat párty. Na té dostanete tip na akcie, které následující týden zaznamenají prudký nárůst. Kolekce nábytku se katalog od katalogu zdražují.

Na burze obchodujete s akciemi známých osobností. Jediná strategie je “buy low, sell high”. Uspět na burze není těžké – akcie, které jsou podle křivky u dna již nepoklesnou a budete-li se tímto řídit, budete vydělávat. Vše se opakuje v týdenním cyklu, přičemž každý týden se vám na účet automaticky připíše 100 $.

Herní mechaniky zdůrazňují omezenost vašeho světa. Nedovolí vám nic jiného, než nakupovat nábytek; obchodovat na burze; chodit z domova do práce a z práce domů. Největší hráčskou svobodu máte při volbě mezi akciemi Tiny Turner, Sylvestra Stalonna atd. a při rozhodování, zda napřed koupíte konvici nebo židli. Tato herní omezení korespondují s “omezeností” vašeho života ve hře.

Podobně i grafika ještě více uzavírá prostor vašeho světa. Byt vidíte celý svrchu pod sebou. Tam, kde začíná a končí, začíná a končí i váš svět. Kolem bytu nic není. „Vznáší“ se ve vzduchoprázdnu. Když jdete do práce, tak se přenesete skrz vesmír. V práci nevidíte nic než seznam akcií a grafy. Nikde nejsou žádní lidé, nikde ani náznak života. Hra je z počátku roku 2011, ale grafika vypadá jako z 80. let. Možná bylo záměrem autorů celou hru zasadit do doby boomu okolo Wall Street a prostředí známého z filmů Wall Street či Americké psycho.

Simulace burzy je oproti skutečnosti velmi zjednodušená – jedinou strategií je „levně nakoupit, draze prodat“, maximálně můžete nakoupit 50 % akcií a chybí zde jakékoliv nástroje pro jejich správu. Oproti tomu výrazným rysem simulace je, že obchodujete s akciemi lidí, potažmo s lidmi samotnými. Autoři hry mohli zvolit akcie firem, ale zde zacházíte s lidmi jako s majetkem, což s sebou samozřejmě nese morální otázky.

Hru lze interpretovat jako kritiku konzumerismu. Autoři možná upozorňují na konzumní způsob života jako na nové náboženství (katalog nábytku s názvem „Bible“). Na otrocký hon za hmotnými statky, při kterém lidé zapomínají na své okolí, lidské vztahy, mezilidskou komunikaci a ženou se za něčím, co jim možná nakonec nepřinese ani užitek, ani štěstí (po získání milionu hra končí – své peníze nijak nezužitkujete ani si je neužijete). Upozorňují na pomíjivost věcí (nábytek okamžitě zastarává) a cílů, které si někdy stanovujeme (co z toho, že získáte milion, když tak hra končí bez jakékoliv katarze?). Celá hra je silně odosobněna – nemáte avatara, nevíte, kdo jste a nezáleží na tom. Potlačením individuality hráče možná chtěli tvůrci poukázat na osamělost a „řadovost“ člověka v masové společnosti. Za zamyšlení stojí i úvodní obrazovka hry s kazetou, přehrávačem a následujícím psychedelickým intrem. Můžeme si ji vykládat jako metaforu teorie zázračné střely[1], podle které mají média schopnost lidi „naočkovat“ ideologií? Ocitá se hráč v transu vlivem narkotizujících účinků médií? Teorie magické střely je již překonaná, ale…



[1] Srov. TRAMPOTA, Tomáš. Teorie zázračné střely. In REIFOVÁ, Irena, et al. Slovník mediální komunikace. Praha : Portál, 2004. s. 284 - 286.

Žádné komentáře:

Okomentovat