Elude – simulátor duševní choroby

Singapore-MIT GAMBIT Game Lab (2010), Elude (Adobe Flash (Windows / Macintosh))

I když z prvního pohledu se může zdát, že tato hra bude jakousi prapodivnou plošinovkou, po chvíli hraní člověk zjišťuje, že se jedná spíše o jakýsi simulátor duševní nemoci. Jde totiž o hru popisující a znázorňující svým průběhem psychické stavy člověka. Podle autorů se jedná o pomocný projekt pro příbuzné nemocných depresí, kterým by rádi ukázali, jakými stavy jejich blízký prochází.

Podle definice deprese se jedná o nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje. (Wikipedie, Deprese)

Ve hře se však herní postavička pohybuje mezi dvěma póly, které jsou znázorněny pohybem ve třech herních oblastech. Oblast „stromu“ je jakási průměrná oblast, oblast stabilní nálady. Oblast dobré až vynikající nálady je znázorněna pohybem v oblasti „oblak“. Oblast silné deprese zde znázorňuje „podzemní“ oblast.

Z tohoto pohledu bych řekl, že celá hra popisuje spíše maniodepresivní psychózu, nežli pouze depresi. Ze svojí vlastní definice je maniodepresivní psychóza závažný duševní stav (psychický výkyv), který způsobuje nadměrné změny nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového „přirozeného“ fungování. (Wikipedie, Maniodepresivní psychóza)

K tomu všemu vedou jednoznačně herní mechaniky, když si tuto hru rozdělíme na dvě složky pravidel a fikce podle Jespera Juula. (Jesper Juul, Half-real, 2005) Pravidla jsou velice jednoduchá. Složka fikce je zde pak daleko silnější a tvoří hlavní narativní součást hry. Ve zkratce se jedná o to, že hráč chodí herní postavičkou po herním prostředí, které symbolizuje jeho nálady. Začíná v již dříve zmiňovaném „stromovém levelu“, kde za pomoci pískání na ptáčky z nich uvolňuje jakousi pozitivní energii, která mu následně pomáhá skákat výše. Pomocí této energie se postupem času dostane do „levelu oblak“, kde skáče po lístečkách a kytičkách co možná nejvýše. Zde nám složka fikce demonstruje manickou část duševní choroby. Čím výše se nám ale povede vyskákat, tím hlubší pád nás čeká… Následně se hráč ocitá v jakémsi „temném stromovém levelu“ kde nejsou ptáčkové, žádná pozitivní energie postavičce nepomůže a později není schopna ani skákat. Až jí temná chapadla stáhnou do černého „podzemního levelu“, který demonstruje fázi těžké deprese. V depresivním temném podzemním levelu je velmi omezen pohyb. Ať dělá hráč, co chce, tak jeho postavička se propadá stále hlouběji a hlouběji do deprese, stěny se zužují a země se boří jak tekuté písky… opravdu nepěkné! Následně, když není již dalšího východiska, tak se postavička ocitá zpět v normálním „stromovém levelu“ a může za pomoci ptáčků opět stoupat.

Když se tyto herní situace několikrát prostřídají, tak hra skončí. (povětšinou v depresi) Následně nám je ještě na jakési sinusovce znázorněna proměna nálad naší postavičky, z které je jasné, že čím se nám kdy podařilo dostat výše, tím prudší byl pak pád a stálé se opakování těchto výkyvů nám tak znázornilo neodvratitelnost a cyklickou podstatu této závažné nemoci.

Prostředí (neboli interface) této hry je velice upozaděné, hráči je na začátku pouze znázorněno, že se může pohybovat pomocí šipek, skákat nahoru a pískat na ptáčky. Tuto věc bych chápal jako druh metainformace (metatextu), který je zde za účelem splnění záměru herních vývojářů pomocí imediace (upozadnění média herního rozhraní a ovládacích prvků) zprostředkovat hráči jakousi „náladu“ celé hry. (…která je docela dosti temná a depresivní)

Závěrem bych měl říci, že designový záměr této hry byl podle mě zcela splněn a to tím nejlepším možným způsobem. Hra na mě působí velice precizním dojmem, vše mi přijde správně dotažené do konce. Ze všech her od Gamebitu se mi líbila jednoznačně nejvíce, a proto jsem si jí také vybral na své skromné zhodnocení.