Windfall
http://persuasivegames.com/games/game.aspx?game=windfall
Tato hra na první pohled připomíná management hry typu Sim City, především top-down grafikou a zcela minimalistickým, avšak přehledným designem pracovních nástrojů. To vše završuje příjemná, tematická hudba, která svými šumivými motivy dotváří charakter celé hry.
Základním cílem je výroba a dodávka určeného množství elektřiny, pocházející z větrných elektráren hráče. Za tímto účelem vám hra nabízí výběr ze 3 druhů „větrníků“, od nejmenšího po největší, jimiž vyrobenou elektřinu pak musíte dráty dovézt do nejbližšího tramsformátoru. Do začátku dostanete určitý obnos a je jen na vás, na koupi čeho ho použijete. Za vyrobenou energii pak každý měsíc dostanete rentu. Potud tradiční a běžný „tycoon“ model. To co řadí tuto hru do škatulky persvazních je však model veřejného mínění, které se projevuje v nespokojenosti obyvatel s přítomností „větrníků“ za okny jejich domečků. Platí zde jednoduché pravidlo, čím blíže a čím větší větrník obyvatelstvu postavíte, tím více vzroste nespokojenost a následná nutnost odevzdar část zisku na jejich umlčení, odškodnění apod. (ve hře je to zjednodušeno na jednu částku splatnou vždy začátkem měsíce). Navíc účinnost větrníků je závislá na větru, jehož intenzita je na různých místech rozdílná a nutí tedy hráče nejdříve investovat do průzkumu jednotlivých políček herní mapy.
V praxi to tedy pak vypadá, že hráč musí velice jemně vyvažovat jednotlivé protichůdné aspekty, projevující se především tím, že nejúčinnější způsob výroby energie je zároveň tím nejméně populárním, na druhou stranu omezený herní prostor vás při stavbě menších větrníků přinutí stavět blíže domům a tím se postupně zvyšuje nelibost obyvatel. A do toho přibude nutnost napojit větrníky do sítě skrze několik transformátorů, protože každý jednotlivě má jen omezenou kapacitu.
Hra se tímto způsobem snaží simulovat složitost reality ohledně výroby větrné energie, která na jednu stranu v moderní západní civilizaci představuje dle některých zajímavou alternativu výroby elektřiny a na druhou stranu je jejich fungování spojeno s mnoha problémy a nelibostí veřejnosti obývající jejich okolí. To je dále spojeno s malým množstvím vhodných lokací k jejich stavbě a následným bojem o tato místa ze strany investorů.
Na první pohled je hra zajímavá, ovšem myslím, že tato simulace reality mohla být ještě vylepšena nepředvídatelným prvkem v podobě měnící se výkupní ceny této enrgie a různými náhodně generovanými akcemi na podporu stavby těchto elektráren, které by ještě více nutili hráče své akce promýšlet. V této podobě je totíž hra po krátké chvíli velice předvídatelná a po prvním dohrání také naprosto stereotypní s téměř minimálním appealem k dalšímu hraní.
Žádné komentáře:
Okomentovat