Jak uspět ve válce proti teroristům? Určitě ne fyzickým bojem se zbraněmi. Tento závěr bychom si měli odnést ze hry September 12th, která se nám snaží vštípit názor, že použitím prostředků určených a priori k zabíjení se situace nezlepší, ba naopak.
V první řadě je na místě zmínit fakt, že se nejedná o hru. Alespoň ne podle autora, jenž tvrdí, že je to simulace, v níž není možné vyhrát, ani prohrát. Nedočkáme se ani žádného konce, vždy půjde jen o aktuální velmi zjednodušené simulování dané situace na základě toho, jak ve „hře“ postupujeme. A postupovat se dá jen dvěma způsoby - buď střílíte, nebo se jen díváte. Jako potenciální terč jsou určeni teroristé, kteří společně s civilisty společně fungují v malém městečku. Pokud však zastřelíte omylem či zcela záměrně civilistu, stanou se z něj i jeho příbuzných rovněž teroristé.
Jakmile začnete bombardovat městečko, je to stále horší. Vymýtit teroristy nelze, i při sebevětší snaze bude těch, kterých by mělo spíše ubývat, stále více. K tomu připočtěme truchlící civilisty, zničené město apod. Ať chceme, či ne, dojdeme ke stejnému závěru – takhle se proti terorismu postupovat nedá. V případě, že se ve hře rozhodnete (a hlavně se udržíte) nebýt likvidátorem, je v městečku s trochou nadsázky takřka idyla. Teroristé sice jsou v městečku, je jich však málo, civilistů je oproti nim drtivá převaha. Dá se říct, že se tyto dvě skupiny navzájem respektují. A přece jen i samotné město vypadá lépe v celku než rozstřílené na hromady kousků.
Hra nám nenabízí konkrétní závěry, jak by se proti terorismu mělo bojovat. Snaží se však ukázat, jakým způsobem by se to dělat nemělo a to i přesto, že se jedná o velmi zjednodušené simulování reality. Je zcela jasné, že tím, že bychom se na dění v místech, kde se jsou tyto problémy na denním pořádku, jen dívali, nic nevyřešíme. Zřejmě bychom si jen měli podle autora uvědomit, že to lze dělat jinými způsoby a právě nad nimi nás nutí se zamyslet… Záměr se podařilo vystihnout dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat