Lekce „Letištní bezpečnosti“ nespočívá, narozdíl od příkladu kolegy níže, v šoku, nýbrž v úsměvné reflexi. Hráč jednoduše prohlíží každého jednotlivého pasažéra nastupujícího do letadla a obsah jeho zavazadla. Omezený čas využije k odstranění nežádoucích objektů – ať už se jedná o část obleku cestujícího (klobouk, triko, kalhoty, boty), nebo přepravovaných objektů (láhev vody, fotoaparát, had, soška Panny Marie, atd.). Hráč si musí být vědom všech přibývajících instrukcí, včetně rušení minulých zákazů a musí se vejít do časového limitu. Za každý vpuštěný nežádoucí předmět klesá míra „bezpečnosti“ a za neprávem odebraný předmět zase klesají „práva“ – vyčerpání jedné z těchto jednotek vede ke konci hry.
Toliko k moderním starostem o leteckou bezpečnost po 11.září a následujících, tentokrát však zmařených, útocích. Triviálnost vybraných objektů ilustruje existující atmosféru strachu a měnící se rozkazy navozují orwellovský pocit bezmoci z úřednických rozhodnutí. Nutno říci, ať už to byl záměr tvůrců hry, či nikoliv, hráč také pocítí zoufalství samotné bezpečnosti při realizaci nových požadavků.
Objektivně řečeno, hru jsem vybral jako příklad díla upozorňujícího na problém, který ve skutečnosti neexistuje a existovat nebude, nebo alespoň ne v takové míře. Možná, že některá bezpečnostní opatření poslední doby mohla být přehnaná, avšak ve chvíli, kdybych se musel vzdát tolika svých oblíbených předmětů, jako pás cudnosti, plyšák, či záchodové prkénko, začnu se ptát, zda-li někdo neztratil kontakt s realitou.
Jistě, hyperbola je jedním ze základních prostředků satiry.
OdpovědětVymazat